Babiš by nevyslal vojáky na pomoc napadenému Polsku, později se opravil

„Ne, určitě ne. Já chci mír, já nechci válku. A v žádném případě bych neposílal naše děti a děti našich žen do války,“ uvedl na dotaz moderátora expremiér Babiš.

Otázku ale označil za čistě teoretickou a zdůraznil, že hlavní je zabránit válce.

Severoatlantická smlouva, na jejímž základě v roce 1949 NATO vzniklo, ale uvádí v článku pět, že ozbrojený útok proti členské zemi v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem členům Aliance.

V takovém případě mají ostatní členské země v součinnosti s ostatními podniknout takovou akci, jakou budou považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly.

Vzápětí se tak Babiš na Twitteru opravil. „Vůbec jsem nechtěl odpovídat na hypotetickou otázku o napadení Polska nebo Pobaltí. Jsem přesvědčený, že se to nestane, a nechci to vůbec připouštět. Je zodpovědností světových politiků, aby válce zabránili,“ uvedl.

„Pokud by ale došlo reálně k napadení, pochopitelně bych dodržel článek 5. O tom není debata,“ dodal.

Také Pavel, který v minulosti vedl českou armádu a byl předsedou Vojenského výboru NATO, Babišovi hned připomněl článek pět Severoatlantické smlouvy.

„Když už jsme členem nějaké takové organizace, tak nejenom, že z toho těžíme v rámci kolektivní bezpečnosti, ale také do toho něco dáváme. A to je ten náš závazek účastnit se společně, když bude napaden někdo jiný,“ uvedl.

ČR je členem Severoatlantické aliance od roku 1999, stejně jako Polsko. O trojici pobaltských zemí se NATO rozšířilo o pět let později.