Alena Vitásková - Životopis bývalé předsedkyně ERÚ

Do politiky měla zájem nastoupit již v roce 2016, kdy kandidovala v senátních volbách jako nestraník za hnutí Úsvit – Národní koalice v rámci obvodu Ostrava město. Za svou prioritu označila obranu práv občanů a spotřebitelů. Se ziskem 12,16 % hlasů ale skončila na čtvrtém místě a do druhého kola nepostoupila.

V roce 2022 se rozhodla opět do politiky vstoupit a tentokrát kandidovat na post nejvyšší - prezidentku ČR. Podle svých slov bylo jejím cílem nasbírat sto tisíc podpisů občanů, čímž si sama podmiňovala kandidaturu. Přitom minimum ověřených podpisů je 50 tisíc. Vitásková 8. ledna, tedy v poslední den, kdy mohli zájemci o boj v prezidentských volbách podat svou kandidaturu uvedla, že se jí údajně podařilo nasbírat před 64 tisíc podpisů, kandidovat však nebude, protože by se „zařadila do šedi ostatních kandidátů“.

Narodila se 11. prosince 1956 v Bohumíně. Vzdělání získala na Fakultě pozemních staveb Vysokého učení technického v Brně. Svou kariéru odstartovala v Severomoravské plynárenské, kde pracovala na mnoha pozicích a vypracovala se až do funkce ředitelky a místopředsedkyně představenstva.

Mezi lety 2001 a 2003 pracovala ve společnosti Transgas ve funkci generální ředitelky a předsedkyně představenstva. V letech 2004 až 2006 působila jako předsedkyně představenstva Pražské teplárenské.

Po celou svoji profesní kariéru podporovala dobročinné akce a působila v čestných funkcích, mimo jiné jako místopředsedkyně dozorčí rady Rehabilitačního ústavu Hrabyně, nebo jako předsedkyně dozorčí rady Nadačního fondu manželů Livie a Václava Klausových či jako členka správní rady Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro.

V červenci roku 2011 ji vláda Petra Nečase jmenovala předsedkyní Energetického regulačního úřadu (ERÚ) na dobu šesti let, a to s platností od srpna téhož roku.

V pozici předsedkyně ERÚ nezahálela a nedlouho po svém jmenování začala prověřovat situaci kolem rychle rostoucího solárního byznysu. V roce 2010 výrazně narostl počet žádostí o nové licence, načež tehdejší vedení ERÚ proces správních řízení při vydávání licencí podle Vitáskové nezvládlo. Vitásková proto nařídila provést interní audit v odboru licencí za léta 2010 a 2011.

Podle Vitáskové existovalo u stovek solárních investic podezření, že čerpaly neoprávněně vysoké dotace a situace kolem obnovitelných zdrojů se vymkla kontrole. K prověření licencí a stavu solárních elektráren založila v roce 2013 kontrolní tým s názvem „Rychlé šípy“, který měl za úkol kontrolovat zejména velké elektrárny připojené v závěru roku 2010.

Mezi členy týmu patří ERÚ, Vrchní státní zastupitelství a policie. Ve všech případech bylo shledáno pochybení. Velká část spisů byla předána na Nejvyšší státní zastupitelství, část z nich byla souběžně předána policii s podezřením na spáchání trestného činu, u zbývajících spisů zajistil nápravu Odbor licencí ERÚ.

Vitásková také varovala před boomem biometanových stanic, k čemuž uvedla, že se jedná o sofistikovaný projekt, který může napáchat stejné škody, jako tomu bylo v případě fotovoltaiky. Následně proto vyzvala poslance, aby přijetím nového zákona s účinností od roku 2014 zamezili zapojení dalších elektráren využívajících energetické zdroje.

V roce 2013 byla Vitásková společně s dalšími devíti lidmi obžalována v případu solárního podvodu týkajícího se dvou fotovoltaických elektráren na Chomutovsku. Policie tvrdila, že licence byly vydány předčasně, ačkoli obě elektrárny ještě nebyly dokončeny, a jejich majitelé proto neoprávněně čerpali vyšší příspěvky za vyrobenou energii.

Soud Vitáskové kladl za vinu zmaření přezkumného řízení, v němž mohly být licence majitelům odebrány. Vitásková však svou vinu odmítla, stejně jako rezignaci na svou funkci.

V roce 2016 byla brněnským krajským soudem společně s dalšími obviněným shledána vinnou, načež jí byl vyměřen nepodmíněný trest odnětí svobody o délce osm a půl roku. Vitásková se proti rozhodnutí soudu odvolala.

Další obvinění padlo v roce 2015, kdy obvinil Vitáskovou tehdejší Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality z porušení povinnosti při správě cizího majetku a zneužití pravomocí veřejné osoby, když jmenovala místopředsedkyní ERÚ bývalou státní zástupkyni Renátu Veseckou, která podle policie nesplňovala zákonné předpoklady.

Ještě před svým jmenováním Vitásková prodala jednu svou firmu manželovi Vilému Vitáskovi a druhou snaše Monice Vitáskové. Ze zákona totiž předsedkyně ERÚ nesmí podnikat v oboru, vlastnit licenci nebo se podílet na řízení firmy podnikající v energetice. Policie však obdržela e-maily, které dokazují, že i po samotném prodeji dostávala pravidelně k odsouhlasení platby obou společností a současně jí byly zasílány přehledy jejich peněžních toků.

Koncem července 2017 jí vypršel mandát v čele ERÚ. Poté úřad vedla pětičlenná rada vedená tehdejším místopředsedou ERÚ Vladimírem Outratou, od 1. srpna 2019 byl jmenován předsedou Rady ERÚ Stanislav Trávníček.

Vitásková se do povědomí veřejnosti zapsala i několikerými tvrzeními o tom, že se ji někdo pokouší zabít. O tom, že „po ní někdo jde a chce ji odstranit“, mluvila Vitásková poprvé během svého působení ve společnosti Transgas a následně také během působení v ERÚ.

V roce 2013 oznámila, že její auto chtěl někdo vytlačit z dálnice mezi Prahou a Jihlavou, čímž se následně zabývala na svém utajeném jednání Bezpečnostní rada státu. Vitásková rovněž sdělila, že se ji pokusil někdo zabít tím, že poškodil výtah v domě, v němž bydlela. Policie to ale odložila s tím, že cizí zásah do mechaniky výtahu nezjistila.