PŘEHLEDNĚ: Německé volby se blíží. Kdy budou, jak se volí a přehled politických stran

Scholz se rozhodl požádat o důvěru poté, co se rozpadla jeho koaliční vláda sociálních demokratů (SPD), Zelených a svobodných demokratů (FDP), která byla u moci od prosince 2021. V posledních měsících narůstaly spory uvnitř kabinetu, zejména v oblasti finanční a hospodářské politiky, až kancléř na začátku listopadu odvolal ministra financí Christiana Lindnera. Následně FDP vládu zcela opustila. Scholz poté požádal o důvěru Spolkového sněmu, i když očekával, že ji nezíská, aby mohly být vyhlášeny předčasné volby. Řádný termín voleb byl původně plánován na 28. září 2025.

V německých volbách do Bundestagu se hlasuje v jediný den – letos připadá na neděli 23. února 2025. Volební místnosti se otevřou v 8:00 a uzavřou v 18:00. Výsledky budou pravděpodobně oznámeny už v noci z neděle na pondělí. Volební účast je ve federálních volbách tradičně vysoká a přesahuje 75 %.

Voliči budou poprvé volit pevně stanovený počet poslanců – 630. To je jedna z novinek letošních voleb, která má zabránit bobtnání Bundestagu, k němuž v minulosti docházelo.

Volby do Německého spolkového sněmu fungují zajímavým mixem poměrného a většinového volebního systému. Z českého prostředí známe poměrný systém z parlamentních voleb – z poměru získaných hlasů se odvodí počet získaných křesel, a většinový zase ze senátních voleb, kdy má každý obvod právě jednoho vítěze.

Německý volič má dva hlasy. Prvním hlasem volí konkrétního politika ve svém volebním obvodu většinovým systémem, tj. z každého z 299 volebních obvodů vzejde právě jeden poslanec. Druhým, poměrným hlasem volí politickou stranu. Nejprve se poměrným systémem určí, na kolik křesel má každá strana nárok na základě druhého hlasu. Na tato místa se dosadí vítězové prvního kola a stranám se doplní zbytek poslanců podle počtu nárokovaných křesel.

V minulosti však docházelo k tomu, že některé strany získaly prvním hlasem více poslanců, než na kolik měly podle druhého hlasu nárok. Vznikaly takzvané přebytečné mandáty, které zvětšovaly celkový počet poslanců. Aby byl zachován princip spravedlivého rozložení moci, ostatní strany dostaly vyrovnávací mandáty. Po volbách v roce 2021 tak nastala extrémní situace, kdy místo 598 křesel narostl jejich počet na 736. Proto byla přijata volební reforma, která stanovuje fixní počet mandátů na 630.

Jaké budou možné koalice po předčasných volbách, není jasné. Všechny strany si zakázaly koalici s radikální AfD, což snižuje možnosti povolebního vyjednávání.

Tradiční partner křesťanskodemokratického CDU, liberální FDP, bojuje o přežití a získá méně hlasů než v minulých letech.

Velká koalice mezi CDU a SPD, která se nabízí, v minulosti sice existovala, nebyla však pro SPD výhodná, což by teď ještě zhoršilo více pravicové zaměření CDU oproti minulým letům.

Strana Zelených jako partner CDU dává smysl z hlediska proevropské politiky, na druhou stranu se liší postojem k migraci, průmyslu a kontrastuje i progresivní charakter Zelených vůči konzervativním křídlům CDU/CSU.

Favorité voleb. Strana se po téměř 18 letech s Angelou Merkelovou pod vedením předsedy Friedricha Merze posouvá ze středu napravo. CDU/CSU se snaží oslovit radikálnější voliče zpřísněním migrační politiky, čímž však popuzuje i některé své tradiční příznivce.

Strana dosavadního kancléře Olafa Scholze trpí špatnými vyhlídkami německé ekonomiky. Voliči stranu viní i z nedobré bezpečnostní situace, která souvisí s migrační politikou. Nejen mladí lidé stranu viní, že nedokáže řešit sociální podpory. Proto podpora strany klesá.

V minulosti byla FDP často vyhledávaným koaličním partnerem jak pro Křesťanskodemokratickou unii (CDU/CSU), tak pro Sociálnědemokratickou stranu Německa (SPD) díky své flexibilitě.

Současné průzkumy ukazují, že Zelení čelí výzvám v podobě klesající podpory, zejména mezi mladými voliči, kteří se odklánějí k jiným stranám. Navíc v září 2024 rezignovali spolupředsedové strany po sérii neúspěchů v zemských volbách na východě Německa. Nicméně podpora strany od té doby opět roste.

Levicová strana tradičně silná v bývalém východním Německu. Její postavení však oslabuje konkurence jak ze strany AfD, tak odštěpené BSW. Stranu drží podpora nespokojených voličů, kteří se obávají nárůstu pravicového extremismu a posunu politické scény doprava.

Podle mnohých, včetně bezpečnostních složek, extremistická strana, která kanalizuje nespokojenost s celkovou situací v Německu. Navzdory rostoucí podpoře čelí AfD izolaci na politické scéně – ostatní parlamentní strany s ní odmítají spolupracovat kvůli jejím extremistickým postojům.

Strana založená v roce 2024 odpadlíky z Die Linke. Unikátně kombinuje levicový ekonomický program s konzervativními hodnotami a skepsí vůči migraci. Slibuje levicovou ekonomiku se sociálními jistotami a zároveň klade důraz na národní témata. Mohla by oslovit levicové voliče, které odrazují progresivní „woke“ témata. Po slušném startu ale preference strany klesají až pod 5%.

Oproti českému předsedovi vlády má německý kancléř několik es v rukávu. Členové kabinetu, zejména ministři, jsou mu podřízeni. V našem systému mají ministři větší autonomii a alespoň teoreticky nejsou na premiérovi závislí.

Německý prezident méně zasahuje do kancléřovy práce, protože na rozdíl od toho českého má víc formální a reprezentativní funkci. Proto má kancléř silnější pozici například v zahraniční politice.

A nakonec - kancléře lze odvolat jen takzvaným konstruktivním vyjádřením nedůvěry. To znamená, že ho lze odvolat jen tak, že většina parlamentu rovnou musí zvolit jeho nástupce. To samozřejmě vyvolává otázku, jak to, že tedy vláda SPD předčasně skončila? Olaf Scholz současné předčasné volby vyvolal sám poté, co se rozpadla vládní koalice. Požádal o vyslovení důvěry, tu nedostal, a prezident tak mohl vyhlásit předčasné volby.

Na druhou stranu je německý kancléř výrazně omezen federální povahou Německa, kde jednotlivé spolkové země mají větší pravomoci než české kraje. Samostatně spravují klíčové oblasti, jako jsou školství, policie, kultura nebo zdravotnictví. Kromě toho ovlivňují celostátní politiku prostřednictvím Spolkové rady (Bundesratu), která představuje silnější obdobu českého Senátu.