Koho volit? Středoškoláci vymysleli projekt, který pomůže lidem poznat názory kandidátů

Od té doby dvojice vytváří při sněmovních a senátních volbách databázi názorů kandidátů v rámci projektu Názory politiků.

Autoři pokládají politikům dotazy týkající se například jejich postoje k řešení cen energií, k přijetí eura, k daňové politice či k rodičovským právům pro registrované partnery. Určité otázky jsou pak také šité na míru konkrétním volebním obvodům. Kupříkladu v Karlovarském a Ústeckém kraji se kandidátů ptají na prolomení těžebních limitů hnědouhelných lomů, zatímco kandidáta v Ostravě se ptají třeba na přestavbu letiště Mošnov na základnu NATO.

„S kamarádem Maxem jsme se bavili o politice, bylo to tehdy asi tři měsíce do senátních voleb, a já jsem si nedokázal nikoho z politiků hodnotově zařadit. Pořád jsem se ho ptal, kdo reprezentuje jaké myšlenky, a cítil jsem se hloupě,“ popisuje Vojta, když mluví o tom, jak k němu nápad na vytvoření databáze politiků přišel.

„Řekl jsem si, že by byl dobrý nápad vytvořit web, kde by si lidé po rozkliknutí jména politika mohli všechny tyto informace dohledat,“ dodává.

Nicméně dotázat se všech politiků, kteří byli jmenovaní v médiích, bylo nereálné. Dvojice se tedy nakonec rozhodla, že osloví kandidáty do Senátu, aby občanům ulehčila a zpřehlednila volbu.

„Vzpomínám na to dodneška jako na období bolestí hlavy a velkého nedostatku spánku,“ směje se Vojtěch. S Maxem si sehnali ještě dva další pomocníky, jednoho, který jim pomohl s webem, a dalšího, který jim nafotil fotky. A pak nastaly bezesné noci, během kterých dohledávali kandidáty a snažili se je kontaktovat.

„Devadesát procent z nich jsou více méně neznámí, a proto bylo velmi těžké se k nim dostat,“ říká Vojta. Byla to podle něj ale velká škola, zjistili totiž, kde přesně jsou při práci největší úskalí a čeho se vyvarovat.

„Mnoho lidí kolem nás mělo o kandidátech minimum informací. Cítili jsme i averzi, jakou lidé k senátním volbám mají, protože jednoduše nevědí, co kandidáti reprezentují, a koho by tedy měli volit,“ vzpomíná dnes již čerstvý maturant.

S kamarádem chtěli, aby na volbách mohli informovaně participovat všichni, a nejen zlomek těch, kteří se o politiku zajímají a vědí, komu svůj hlas hodit. A nakonec se povedlo, odezva na jejich projekt byla velmi dobrá.

Projekt zahrnuje i volební kalkulačku, v rámci které na položené otázky odpovídají sami voliči, kteří pak vidí, s kterými kandidáty se jejich postoje nejvíce shodují. „Díky analýze vidíme, že lidé na našem webu stráví zhruba čtyři až pět minut, to znamená, že člověk vyplní kalkulačku, a ještě si i projde medailonky a zdůvodní své odpovědi. Lidé nám také píšou a děkují, že jsme jim pomohli. Díky tomu věříme, že jsme na rozhodování měli vliv a naše práce má smysl,“ říká Vojta. I proto se s Maxem rozhodli s volebními kalkulačkami pokračovat.

Po prvotním zážitku však věděli, že sami projekt nezvládnou a potřebují pomoc dalších. „Řekli jsme si, že pokud nikoho neseženeme, tak s projektem pokračovat nebudeme. Bylo to opravdu velmi časově náročné, navíc pří studiu a zahrnutí faktu, že databáze musí být velmi aktuální a nelze na ní pracovat rok dopředu,“ říká Vojta s tím, že nakonec se jim poštěstilo najít dostatečné množství dobrovolníků. Díky patnácti takovým v tomto roce při příležitosti voleb vytvořili společně již třetí kalkulačku a pomohli za uplynulé dva roky více než 100 000 voličů.

Co práci ztěžuje, je podle Vojty především neochota některých politiků odpovídat. „V tomto roce máme odpovědi od zhruba 70 procent a čekáme ještě nárůst zhruba o pět až deset procent, což je skvělá hodnota,“ popisuje autor projektu. Podle jeho slov je to však výsledek čtyř urgenčních emailů, hovoru, dvou esemesek a dvou zpráv na sociálních sítích.

I přesto jim ale dvacet až třicet procent uchazečů o hlasy voličů nikdy neodpoví. „A to je něco, čemu nerozumím a o čem by se dala vést debata. Proč někdo, kdo kandiduje do veřejné funkce, si nenajde ani deset minut na zodpovězení základních otázek, které jsou pro voliče stěžejní? Působí to na mě tak, že si množství politiků neuvědomuje váhu zodpovědnosti spojené s kandidaturou,“ popisuje Vojta s tím, že to však neplatí o všech kandidátech.

Někteří alespoň zareagují s tím, že odpovídat nechtějí, protože jsou podle nich otázky tendenční.

„Ano, vybíráme otázky, které rezonují, ale rozhodně nejsou tendenčně postavené. I proto, aby byly neutrální, o nich diskutujeme s odborníky z Masarykovy univerzity,“ dodává Vojta s tím, že další kandidáti jim i řeknou, že nemají čas.

„V tom případě si ale myslím, že by takový člověk, který si nenajde pár minut na odpověď, neměl kandidovat do veřejné funkce,“ míní Vojtěch s tím, že být senátorem není volnočasová aktivita, ale obrovská odpovědnost za 10 milionů občanů. „Myslím si, že by se jí měli věnovat na 100 procent,“ zakončuje.