Stoletá volička apeluje na mladé: Kdo nevolí, nemá si na co stěžovat

„Bylo to v pětačtyřicátém, když jsem šla k volbám poprvé,“ řekla neuvěřitelně vitální žena. Tehdy volila národní socialisty. V době budování komunismu pak k volbám chodila také, ale s těžkým srdcem. „Koho jsem měla volit? Byla jednotná kandidátka,“ vzpomíná. Po roce 1989 pak u prvních svobodných voleb dala hlas Občanskému fóru.

V pátek do volební místnosti sice přišla s chodítkem, o které se opírala, a v doprovodu své pečovatelky. „Mám zájem o to, co se děje kolem mne a kdo bude zastupovat naši republiku v evropském parlamentě, chodím i k dalším volbám,“ řekla.

„Myslím, že každý hlas je dobrý, a pokud lidé něco chtějí, musí hlas uplatit. Ne sedět doma a potom nadávat a nebýt spokojení,“ má jasno stoletá paní Marie.

Bývalá primářka zubního oddělení Městské nemocnice Ostrava Marie Vlačušková oslavila na začátku letošního roku jubileum, jakého se dožije jen málokdo. Narodila se 27. dubna 1924. Zatímco na základní školu chodila v Ostravě, maturitu skládala v Prostějově, protože se její rodiče po čase přestěhovali do Bílovic u Prostějova.

Za protektorátu se ani jí nevyhnulo totální nasazení a pracovala v továrně na výrobu součástek do letadel. Masarykovu univerzitu v Brně absolvovala až po válce. Během studií se poprvé vdala a narodil se jí syn Milan.

První praxi jako zubařka získávala v Krnově, do Městské nemocnice Ostrava nastoupila až po sedmi letech, když se přestěhovala zpět do města. Když jí ve 40 letech manžel zemřel, provdala se po čase znovu. Z druhého manželství má dceru Marii. Ta žije a pracuje v Německu. Kromě dvou dětí má dnes paní Marie i tři vnuky, pět pravnoučat a, jak sama dodává, i výbornou pečovatelku, která ji k volbám doprovázela.