Eurovolby ve Francii: Průzkumy ukazují jasné vítězství krajní pravice

Debatám dominuje svízelná situace státní pokladny, jejíž deficit byl loni vyšší oproti záměru, a ani letos to nevypadá lépe. Mluví se také o desetiprocentní nezaměstnanosti a v souvislosti s ní o migraci. Mnoho Francouzů se kvůli přistěhovalcům obává o pracovní místa. A netají se ani obavami, že migranti, kteří přicházejí hlavně z muslimských zemí, chtějí změnit hodnoty Francouzské republiky.

Volby do europarlamentu, v němž Francouzi budou mít nově o dva poslance více než dosud – celkem 81, se z tohoto pohledu jeví v zemi galského kohouta jako klíčový test pro prezidentské a parlamentní volby v roce 2027. Macronova vláda i prezident sám jsou dost nepopulární a pro Macronovo hnutí Renaissance (Znovuzrození) nastává nejvyšší čas s tím něco udělat. Macron osobně už nebude moci kandidovat a případného nástupce mezi svými centristy zatím hledá.

Zato zcela jasno se zdá být v táboře krajní pravice, konkrétně Národního sdružení (RN), spojovaného s poslankyní Marine Le Penovou. Ta sice už není předsedkyní RN, ale její hlas má ve straně stále velkou váhu. Podle průzkumů je RN jasným favoritem francouzských eurovoleb – může získat více než 30 procent, zatímco koalice centristických stran podporující Macrona 16 procent. S dvojciferným výsledkem mohou počítat ještě socialisté (PS). Zbývající strany a uskupení už leží pod hranicí deseti procent.

Otázka podle předvolebních sondáží nezní, zda RN vyhraje, ale s jakým náskokem. Pokud by byl příliš výrazný, ještě více by to oslabilo pozici Macrona na domácí i zahraniční politické scéně. Macronova většina v národním parlamentu je nejednoznačná a případný debakl prezidentova uskupení v eurovolbách by jeho administrativě další vládnutí těžce zkomplikoval.

Nevýhodou Macronovy koalice a výhodou RN je, že Francouzi budou europoslance vybírat na základě principu poměrného zastoupení a že výsledek favorizovaného RN bude opticky dobře znát. V národních parlamentních volbách se naopak volí podle většinového principu, který vliv strany Le Penové zejména v dřívějších letech do značné míry eliminoval.

RN postavilo do čela kandidátky svého předsedu, 28letého Jordana Bardellu, pro nějž jsou evropské volby odrazovým můstkem pro francouzský supervolební rok 2027. Má prý od Le Penové slíbený post premiéra pro případ, že by se ona stala příští francouzskou prezidentkou. Le Penová o klíče od Elysejského paláce usilovala už třikrát, vždy neúspěšně, ale pokaždé s lepším výsledkem. Dosavadní průzkumy nevylučují, že na čtvrtý pokus, s nímž se všeobecně počítá, by se jí to už mohlo podařit.

Bardella, pohotový řečník s uhlazeným vystupováním, velmi dobře zapadá do strategie Le Penové zbavit RN nálepky extremistické strany z dob, kdy v čele strany (tehdy se jmenovala Národní fronta) stál její otec Jean-Marie Le Pen. Le Penová se distancovala od jeho antisemitských výroků, kvůli nimž byl opakovaně odsouzen. Stejně tak se nedávno distancovala od německé krajně pravicové strany AfD (Alternativa pro Německo), jejíž představitel a donedávna lídr Maximilian Krah zlehčoval zločiny nacistických jednotek SS za druhé světové války

RN již také opustilo myšlenku „Frexitu“, vystoupení Francie z EU, a razí ideu „Evropy národů“. Boj proti migraci nicméně zůstává jádrem programu strany. Bardella na mítincích slibuje, že zastaví „záplavu migrantů“, a chce k této otázce prosadit i referendum.

Macronovo uskupení postavilo do čela kandidátky pro evropské volby poměrně málo známou europoslankyni Valérii Hayerovou. Pozornost se více upírá na premiéra Gabriela Attala, kterého šéf Elysejského paláce jmenoval do funkce letos v lednu v naději, že tento 35letý dynamický politik, o němž se spekuluje jako o kandidátovi na prezidenta v roce 2027, pomůže vylepšit obraz vládního tábora. To se mu zatím nepovedlo, psali komentátoři, když hodnotili jeho prvních sto dní v čele kabinetu.

Brzy po nástupu do funkce se Attalovi podařilo utlumit protesty zemědělců, když jim slíbil vládní pomoc ve výši 400 milionů eur (téměř deset mld. Kč). Jinak je ale vzhledem ke stavu státní pokladny nucen pracovat na rozpočtových škrtech. „Nejde vyřídit všechno za jeden den,“ hájí se Attal. Ohlásil také razantnější postup proti násilné kriminalitě mladých, s níž má Francie v posledních měsících značné problémy. Náskok RN před vládním táborem se ale v průzkumech nesnížil, spíš naopak.

Volby do Evropského parlamentu ve Francii se tak personifikují do duelu mezi Bardellou na jedné straně a Macronem, resp. Attalem na straně druhé. Minulý týden se Bardella a Attal střetli v předvolební debatě televize France 2. Premiér Bardellu obvinil, že RN účelově mění názory, například v otázce členství Francie v EU a eurozóně.

„Metoda RN spočívá v tom, že řeknete: ‚jsme proti všemu‘. Za pět nebo deset let, když si uvědomíme, že jste to podělali, řeknete ‚změnili jsme názor‘,“ hřímal Attal. „Kdy jste tedy lhali? Tehdy, nebo teď?“ vmetl premiér Bardellovi.

Ten se nedal. „Ani před pěti lety jsem Frexit neobhajoval. Zůstaňte elegantní, pane Attale, trochu se za vás stydím,“ bránil se šéf RN. „Ne, to já se stydím za vás,“ kontroval Attal.