Krize je příležitost, vláda to neumí domýšlet, říká kandidátka do Senátu Šabatová

Kandiduji v jiném volebním obvodu, v Brně (před tím kandidovala na Vyškovsku - pozn. red.), ve kterém jsem se narodila a vyrostla, chodila jsem tu do školy a mám k městu silnou vazbu. Od té doby jsem také ještě vstoupila více do povědomí společnosti a znásobily se mé zkušenosti.

Kandiduji s ideály, ale i s určitým realismem, co může a nemůže Senát a jednotlivý senátor dělat. Musíme vědět, jaká je Ústava a jaký je zákon. Nemohu nabízet, že změním chod této země. Chtěla bych ale přispět svojí životní zkušeností k tomu, aby Česká republika zůstala demokratickým státem, protože si myslím, že je potřeba být pořád ve střehu. Nejdůležitější rolí Senátu je paradoxně to, že může některým věcem zabránit. Proto se o něm mluví s jistou nadsázkou jako o pojistce demokracie.

Chci hlídat chod demokratických institucí. Senátoři například hlasují o tom, kdo bude či nebude ústavní soudce, když ho prezident navrhne. Jsou tam i další odpovědnosti, například vůči kontrolním orgánům. Senátoři také mohou podávat návrh na zrušení zákona a jako jednotlivci mohou podporovat určitá témata, tak aby se ve společnosti více prosazovala.

Chtěla bych se věnovat těm výše zmíněným, ale také některým sociálním tématům, zejména otázkám péče o děti, o lidi s hendikepem a o seniory. Zajímá mě i ocenění péče a z toho vyplývající finanční ohodnocení a podpora pečujících. Věnovat se chci ale i změně klimatu.

To si nemyslím. Je to samozřejmě jiné v tom, že základní schvalování zákonů probíhá v Poslanecké sněmovně, kde je také mnohem důležitější vazba poslanců na politické strany. Senát je více konsenzuální a je to tam trochu méně postavené na té stranické disciplíně. To ale dává větší prostor k dialogu uvnitř Senátu. Taky bych si už moc nedokázala představit zařazení do politické strany.

Ano, kandiduji s podporou těchto subjektů, ale je důležité, že kandiduji jako nezávislá. Mohu vnášet svobodně některá témata.

Ne, já si celoživotně tu nezávislost hlídám. Neznamená to ale, že bych si myslela, že jsou politické strany něco špatného. To v žádném případě. Ale prostě jsem si vybrala životní cestu a myslím, že u ní už zůstanu.

Jsou to ony, které přišly za mnou a požádaly mě o kandidaturu. Já jsem pak poměrně dlouho váhala - z osobních, nikoli politických důvodů - zdali mám kandidaturu přijmout. A původně jsem ji dokonce i odmítla.

Cítím ale, že jsme ve velmi zlomové době, pokud jde o otázky změny klimatu. Cítím, že je potřeba na to upozorňovat a vnášet to do debaty. Hlas jednoho senátora sice mnoho nezmůže, ale může být slyšitelnější než hlas jednoho občana. Když ta nabídka přišla znovu, tak mě to přesvědčilo, že bych jí neměla pohrdnout a měla bych to zkusit využít při připoutání pozornosti k tomuto tématu, které je podle mě úplně zásadní.

Původně nebyla, ale dnes už je.

Když celý život nějak žijete, tak je pro vás všechno důležité. Můj život je spjatý s úsilím o demokratické hodnoty celý. Ty se musí stále hlídat. Například v Polsku vidíme, že nezávislá justiční spravedlnost nebo veřejnoprávní média nejsou úplnou samozřejmostí, a může se to proměnit i u nás. Chci stát na straně těch, kteří tyto hodnoty brání. Netvrdím, že nejsme demokratický právní stát, pouze tvrdím, že máme nějaké deficity a také to, že se to může i zhoršit.

Svůj názor na pana doktora Křečka jsem vyjádřila opakovaně ještě před tou volbou a můj pohled se od té doby nezměnil. Kritický pohled zůstal a potvrzuje se mi, že mé hodnocení bylo správné.

Jednotlivé věci nechci hodnotit. Říkala jsem, že on není připraven zastávat se všech bez rozdílů spravedlivě. Řada jeho vyjádření to potvrzuje.

Dětského ombudsmana bychom určitě měli mít. Ale zákon by měl být takový, že by měl vhodně doplňovat veřejného ochránce práv, a ne se ho pokoušet nahrazovat. Všechno, co nedělá veřejný ochránce práv a co se týká dětí, by pak měl dělat on. Hlavně se to týká oblasti prevence, osvěty v oblasti práv dětí, a to ve vztahu k dětem i k celé společnosti.

Dětský ombudsman by měl také hodně komunikovat přímo s dětmi a jejich vrstevnickými zástupci. A především musí pečlivě a systematicky monitorovat Úmluvu o právech dítěte a stále hlasitě upozorňovat na to, kde jsou nějaké systémové nedostatky a jednat tak, aby se věci měnily.

Samostatně být nemusí, ale může, to je politická volba. To není to nejdůležitější. V úřadu bych si pak představovala někoho, kdo je kvalitní osobnost, má rozhled a má zkušenosti a je schopen dobře komunikovat s dětmi. Takoví lidé se určitě najdou.

Nic. Neřešila jsem to. Údajně tu doménu přesměroval, já jsem o to ale nežádala. Když jsme v červnu zjistili, že je ta doména plná, zvolili jsme jinou doménu. Tou je sabatovadosenatu.cz.

Vládu hodnotím dlouhodobě kriticky, ale co se týká koronaviru, považovala jsem a považuji za správné, že na jaře včas zasáhla a učinila potřebná opatření. I proto jsem byla v té době mnohem shovívavější k mírnému chaotismu, který její kroky provázel od začátku. Ale dnes je situace naprosto jiná.

Je už zcela jasné, že vláda selhala, nepřipravila se dostatečně na podzimní vlnu. A co je nejhorší, že z populistických důvodů upravovala některá opatření navrhovaná odborníky, aby si nepopudila lidi před volbami. Premiér Andrej Babiš dlouho zlehčoval situaci, místo aby veřejnost připravoval na to, že situace je opravdu vážná.

Neochota ustavit znovu krizový štáb je jen jedno z mnoha selhání. Růst počtu nakažených je téměř exponenciální, nestačí kapacity hygienických stanic a stav není traktován jako velmi vážný. Obávám se důsledků, které by při odpovědném přístupu nemusely vůbec nastat.

Navíc velmi kriticky vnímám prohlášení, která zazněla během léta, o tom, že se nemáme zabývat otázkami klimatu, ale obnovou hospodářství. V tom vidím velkou krátkozrakost, protože si myslím, že by se měly tyto věci propojit. A právě změnou některých zaběhaných stereotypních řešení je možné nastartovat změnu směrem k bezuhlíkové ekonomice. Například ty peníze, které přijdou z Evropské unie, by se neměly používat pouze mechanicky k dotování současného průmyslu. Mělo by se ale zvažovat, jaké změny jsou perspektivní. Já to ale v rámci těch vládních prohlášení neslyším.

Mohly by se třeba dříve zavřít doly a místo toho by se mohla podpořit více zelená energie, jako je sluneční nebo větrná energie. Zároveň je potřeba myslet na bývalé zaměstnance dolů, protože tito lidé nesmějí nést důsledky těch změn, i k tomu jsou peníze EU určené. Tady nevidím žádnou invenci ze strany vlády. Bojím se, aby se ty peníze nevynakládaly neúčelně. Jsme v komplexní krizi - zdravotní, ekonomické, klimatické a brzy i sociální. Pořadí je možné měnit, ale je jasné, že je třeba jednat komplexně, s vizí odkud kam jdeme. A toho vláda premiéra Babiše jako celek není schopná.

Myslím, že je to opravdu velký problém a že nám to jako společnosti pořád ještě nedochází s dostatečnou naléhavostí. Může to rozpoutat přírodní pochody, které už nepůjdou vrátit a budou se dále potencovat.

Všechno tu už je, ale může se to ještě zhoršit. Tání ledovců, stoupání hladin oceánů, ničivé uragány, vymírání živočišných druhů. U nás třeba problémy se suchem. V důsledku tepla a sucha odcházejí lesy. Na Sibiři zase roztává permafrost, který uvolňuje metan, což bude mít další vliv na oteplování. Mně se zdá, že česká vláda není schopná tyto věci domýšlet. Není schopna vidět svět globálně. To je jedna z mých hlavních kritik vlády.