Strany mají Sněmovnu jako rukojmí pro politický marketing

Ve středu koalice znemožnila opozici ve Sněmovně veřejně probírat reformu armády, když odhlasovala, že mimořádná schůze k tomuto tématu, kterou iniciovalo hnutí ANO, bude uzavřená. Opoziční poslanci následně jednání za zavřenými dveřmi bojkotovali. „Najdeme si jiný způsob, jak veřejnost seznámit s našimi názory,“ reagovala předsedkyně poslanců ANO Alena Schillerová. Opozice se nechala slyšet, že šlo o snahu zabránit, aby občané slyšeli její názory. Takový přístup ale dělá ze Sněmovny, kde se mají schvalovat zákony, jen prostor pro politický marketing, upozorňují politologové.

„Všímám si toho stále víc, jak se politické strany spoléhají na videosestřih svých poslanců z pléna Sněmovny. Na druhou stranu, pokud by chtěly, tak si mohou vyjádření svých politiků dávat na sociální sítě i z jiných míst,“ míní politolog Lukáš Jelínek. K tomu by podle něj dolní komora parlamentu sloužit neměla. Dělá to především opozice, ale někdy i strany vládní koalice.

„Pak to pochopitelně sráží sněmovní debatu na úroveň debaty v hospodě čtvrté cenové skupiny. Technické možnosti, které dnes máme, a mají je i politické strany, vedou k tomu, že se i chod parlamentu stává jakýmsi rukojmím politického marketingu,“ dodal Jelínek.

Podle politologa Josefa Mlejnka k tomuto trendu přispěl v minulosti i Jiří Paroubek (dříve ČSSD) při shazování vlády. „Na to navazovali další a tím se vytváří spirála, kdy je to vygradované do podoby, že se na jednání pléna chodí natáčet videa,“ podotkl.

Efektivitu jednání by podle něj nejspíš zvýšilo, kdyby se kamery vypnuly. Veřejnost má ale na druhou stranu právo vidět, co se ve Sněmovně děje a jak jednání probíhají, míní.

To, že u sněmovního pultíku promlouvají politici k voličům, nikoliv jen poslaneckým kolegům, je podle Jelínka přirozené a vychází to z podstaty parlamentů.

„Je to instituce, která byla stavěna proto, aby politické strany prezentovaly své programy a zájmy svých voličů právě před svými voliči. Je logické, že vše, co se projednává ve Sněmovně, je politikum a bezpečnostní nebo zahraniční politika k tomu patří,“ míní.

Mlejnek poukazuje na to, že je opoziční ANO a SPD početně v menšině, kvůli čemuž se snaží vydobýt si pozornost divočejšími projevy u sněmovního pultíku a obstrukcemi, které pak sdílí na sociálních sítích. „Věcná kritika zákona nikoho nezaujme,“ dodává politolog s dodatkem, že s tím lze těžko něco dělat.

„Politická kultura se zásadně změnila a hrubne. Když člověk sledoval chod parlamentu v 90. letech, tak si stěžoval na to, že je parlament neproduktivní a opozice s koalicí nejsou schopny najít společnou řeč. Ale ve srovnání s tím, co zažíváme teď, to byla ještě zlatá éra,“ zavzpomínal politolog Jelínek.

Pokud chtějí zákonodárci detailnější a citlivější informace, třeba o armádě, musí podle něj počítat s tím, že to aspoň zčásti bude veřejnosti utajeno. S tím opozice podle svých slov ve středu neměla problém. Vládní strany ale nepřistoupily na variantu, kdy by byla jen část jednání neveřejná, prohlásil místopředseda ANO Karel Havlíček.

„Protože jsme uprostřed volební kampaně. To, co udělala vládní koalice, je podle mě trochu pomsta opozici za to, že nepřišla na schůzku svolanou Petrem Fialou,“ odhaduje Jelínek.

Mlejnek to vidí podobně. Do voleb podle něj bude situace gradovat, nedá se očekávat, že by politické tábory našly společnou řeč.

Tím, že se ale opozice odmítá účastnit společných jednání o bezpečnosti, podle Jelínka celou otázku svěřuje vládě, minimálně do konce roku, než bude ustavena nová vláda po volbách. „Svým způsobem tím dostává Petr Fiala a jeho vláda volné ruce,“ podotkl.