Poslanci šachují s místem kandidatury. Jde o hlasy i o peníze

„Strany staví své lídry tam, kde čekají, že mohou získat hodně hlasů,“ vysvětluje počínání politiků politolog Lubomír Kopeček z Masarykovy univerzity. „Pro pravicové strany má největší smysl postavit svého lídra ve středních Čechách, případně v Praze, anebo na jižní Moravě, což je případ ODS a premiéra Petra Fialy,“ dodal.

Naopak levicové strany mívaly historicky úspěch zejména na severu Čech i Moravy. V Moravskoslezském kraji hodlá v příštím roce kandidovat předseda ANO Andrej Babiš, který přitom bydlí ve středočeských Průhonicích. Kromě ministra financí Zbyňka Stanjury (ODS), který odtud pochází, se tam střetne zřejmě i s předsedou SPD Tomiem Okamurou, který sídlí na pražském Břevnově.

Na libereckou kandidátku zase koalice Spolu zřejmě vyšle ministra zahraničí Jana Lipavského (nestr.).

Ve svém kraji nezůstane ani místopředseda ANO Karel Havlíček. Místo ve středních Čechách povede kandidátku v Praze.

Ve hře jsou i další přesuny, jasno o nich však bude zřejmě až na jaře, kdy strany představí své kandidátky.

Protože poslanci ve Sněmovně nakonec stejně nereprezentují daný kraj, ale všechny občany, je podle Kopečka jedno, kam vytáhnou do voleb. Vzhledem k tomu, že za kraj je obvykle zvoleno více poslanců - za nejmenší Karlovarský je jich pět a za největší Prahu a Jihomoravský kraj 23 - nevadí, když jsou na kandidátce i lidé, kteří nejsou „místní“.

„V zásadě podoba volebního systému a naše ústavní konstrukce nevede k tomu, že by ti lidé nutně museli mít vazbu k dané lokalitě,“ řekl Kopeček Novinkám.

Jan Bureš z Metropolitní univerzity má pocit, že se politika posunula spíš do souboje značek. „Pokud kandidují v regionech celostátně známí lídři, tak asi nevadí, když získávají hlasy voličů jinde, než kde trvale žijí. Stejně je otázka, do jaké míry poslanec může ve Sněmovně zastupovat zájmy svého regionu,“ poznamenal.

Do poslaneckých kanceláří, které si v regionu zřizují za peníze Sněmovny, by však podle Kopečka poslanci dojíždět měli. Podobně vnímá úlohu poslance i Bureš. „Poslanec by měl mít svoje úřední hodiny a měl by voliče přijímat a řešit s nimi jejich problémy,“ dodal.

Tento rok takto rezignoval na dodržování svých poslaneckých pondělků v Českých Budějovicích místopředseda ANO Richard Brabec, který se stal ústeckým hejtmanem.

Od místa poslaneckých kanceláří se také může odvíjet výše paušální náhrady, kterou poslanci čerpají od Sněmovny. Ta se podle zákona o platech představitelů státní moci počítá buď podle vzdálenosti Parlamentu od obce, kde poslanec bydlí, nebo od obce, v níž má kancelář. Zvlášť pražským a středočeským politikům se proto kandidatura ve vzdálenějším regionu vyplatí.

Za dojíždění do padesáti kilometrů měli letos poslanci nárok každý měsíc na 38 tisíc korun, nad zmíněnou vzdálenost dostávali 43 tisíc korun, nad sto padesát kilometrů to bylo 47 tisíc a za cesty nad dvě stě padesát kilometrů měli 57 tisíc korun.

Kandidovat třeba i na druhé straně republiky, než na které daný politik bydlí, není žádná novinka. V minulých volbách se Babiš střetl na Ústecku s tehdejším šéfem Pirátů Ivanem Bartošem, který bydlí v Praze a pochází z Liberecka. V jižních Čechách si o hlasy řekl zmiňovaný Brabec, který přitom pochází z Kladna a v současnosti působí ve funkci ústeckého hejtmana.

V roce 1996 se střetli v Severomoravském kraji Miloš Zeman za ČSSD s Václavem Klausem za ODS. Ani jeden přitom z regionu nepocházel. Zeman se narodil v Kolíně, dlouhodobě je spojovaný s Prahou a Vysočinou, Klaus se celý život zdržuje v hlavním městě.

Přesuny kandidátů by podle Kopečka v žádném případě neměly vést k myšlence, že by se rozčlenění na volební kraje mělo zrušit. Jedna volební kandidátka pro celou republiku by totiž podle něj vedla jen k větší koncentraci moci v politice.

„To by se pak stalo, že byste měli kandidátky poskládané převážně z lidí z Prahy a okolí. Je to ideální způsob, jak posílit personalizaci české politiky. Ve chvíli, kdy uděláte jeden volební obvod, otevřete mnohem větší prostor, než jaký je dnes, aby byla strana postavená jen na jedné osobě,“ varoval Kopeček. „To je slovenská i holandská zkušenost,“ poznamenal.