Článek
Opravdu jste dala před kariérou přednost rodině?
Miluju život a všechno co do něj patří! Kdybych jenom pracovala, utrápila bych se k smrti, protože bez dětí být normální člověk nemůže. A kdybych seděla s dětmi doma na zadku, ukousala bych si nehty, protože moje práce mě baví. Nedávno se jeden Ríšův kamarád divil, že jsem si auto koupila sama. A můj manžel na to: „A proč ne, to je manželka, to není klíště!“
Kam si myslíte, že byste to ‚dotáhla‘, kdybyste neměla děti?
Nikam dál. Nemám v sobě hvězdné cíle a líbí se mi normální život. Bylo by to úplně stejné, jen bych nebyla tolik šťastná! Kvůli dětem mi nic neuniklo – ale já se taky o nic nesnažila. Nikdy nebudu říkat: „Kde já to mohla být, kdybych neměla děti.“ Práci mám takovou, jakou chci a čím jsem starší, tím jí mám víc. Jsem za to vděčná, fakt.
Stanovujete si nějaké cíle a jdete za nimi, nebo berete život tak, jak přichází?
Spíš beru život, jaký je. Mám celkem uskutečnitelná přání. Dokonce jsem ani jako malá nechtěla být zpěvačka nebo herečka, chtěla jsem být taxikářka!
Zpíváte v několika muzikálech, která z rolí je Vám nejbližší - a proč?
Všechny moje role jsem měla a mám ráda, ale nejvíc asi Contoire v Angelice, protože jsem tam měla úžasnou písničku.
Stála jste někdy na jevišti se svým manželem Richardem Genzerem?
Jojo, několikrát. V Draculovi, Krysaři, Třech mušketýrech a Kleopatře. V těch dvou posledních hrajeme ještě teď a úplně miluju, když jsme spolu jako Bozi v Kleopatře. Strašně se u toho bavím a užívám si to.
Jaký je rozdíl mezi úspěšným člověkem a kariéristou?
Úspěšný člověk se dožije víc let, protože s kariéristou to jednou flákne z toho, jak se snaží víc, než je zdrávo. Navíc kariérista je mnohdy neoblíben a někdy to ani neví…
Jak Vás berou Vaši studenti, když jste takový vtipálek!
No, určitě si o mně myslí, že jsem trochu trhlá… V každém případě se je snažím něco naučit zábavnou formou, neřvu na ně, nesnažím se je nachytat na švestkách a každého mám ráda takového, jaký je. Většinou si s nimi po nějaké době začnu tykat a nemyslím, že bych ztratila autoritu. Jenom vyžaduju, aby se mi všichni včas omlouvali, nelhali mi a nezneužívali mé dobroty. To bych pak asi zuřila…Radši ať mi řeknou, že zaspali nebo něco zapomněli než slyšet nějaké pohádky, které stejně prokouknu. Taky jsem byla student a všechny tyhle řeči přece znám!
