Článek
Čím jste chtěla být jako dítě?
Jako malá holka jsem si představovala, že budu herečkou, zpěvačkou, letuškou, prodavačkou nebo učitelkou. Na tyto profese jsem si často hrála. Ovšem, vzpomínám si, jak jsem se kdysi ve škole namalovala na výkres „čím budu“ jako brejlatá soudkyně v taláru. Takže jsem se jaksi „držela při zemi".
Jaké je vaše původní povolání? Dělala jste ho někdy?
Vystudovala jsem češtinu a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, takže jsem vlastně středoškolská učitelka. Učila jsem jen v rámci praxe.
Vždycky jste chtěla zpívat. Proč jste do toho nešla už v patnácti letech?
Zpívala jsem od šesti let ve sboru a LŠU a stejně jsem šla na gympl. Rodiče mě ovlivnili, abych nešla na konzervatoř, že se tam stejně asi nedostanu. Takže: malé sebevědomí.
Co je právě teď hlavní náplní vašeho běžného dne?
Každý den je kombinací činností zpěvačky, mamky a hospodyně. Vše si sama plánuji a organizuji. Nicméně se často učím nové písničky, připravujeme novou desku s Romanem Holým, také si ráda zasportuji a snažím se vyšetřit čas třeba i na výuku práce na počítači či angličtinu.
Lze zpěvačku považovat za „podnikatelku“? Považujete vy sama sebe za ni?
V jistém slova smyslu určitě. I zde platí: „jaký si to uděláš, takový to máš“ se všemi pozitivy, riziky, výhrami i prohrami.
Co umíte a nikdo o tom neví?
Radit kamarádkám, rozesmát smutné a vařím jednu z nejlepších krupicových kaší na světě!
Kdybyste měla možnost strávit jeden den v kůži nějaké profese, jaká by to byla?
Bylo by to něco spojeného s adrenalinem… takže což takhle skialpinistka? Přiznám se, že až s nekritickým obdivem se koukám na lidi, kteří dokáží něco absolutně výjimečného. Samozřejmě vím, že je za tím neskutečná dřina, ale také talent, dar z nebes.
Co si představíte pod pojmem „udělala kariéru“?
Já si za tím představuji rozhodně něco kladného, zkrátka šikovná kočka, která šla za svým a dokázala to!
