Hlavní obsah

Známé značky prodávají v Česku oděvy ušité v Asii za nelidských podmínek

Oděvní firmy působící v Česku málo dbají na dodržování přijatelných pracovních podmínek dělníků. Ukázal to letošní průzkum Společnosti pro Fair Trade, která oslovila 114 firem, jež působí na českém trhu. Odpovědělo jich pouze 21, z toho jen osm vyrábí oděvy v ČR.

Foto: Profimedia.cz

Ilustrační foto

Článek

Třetina dotázaných firem se odkazuje na vlastní audity v továrnách, ty jsou však vždy předem ohlášené a vůbec neodpovídají realitě, řekla novinářům Michaela Rychtecká, koordinátorka kampaně Ušili to na nás, jež dnes startuje a má na problém upozornit.

Výrobci šli za levnou pracovní silou

Výroba velké části oděvů se v posledních dvou desetiletích přesunula z ČR do rozvojových zemí s levnou pracovní silou. Průzkum zjišťoval, jak se firmy staví k nevyhovujícím podmínkám v tamních továrnách, zda jsou ochotny zveřejnit konkrétní továrny a zda mají certifikáty o původu zboží.

"Firmy nikdy nekontrolují podmínky v továrnách neohlášeně," řekla Rychtecká. V den příchodu auditorů dostanou zaměstnanci ochranné pomůcky, jsou vyvětrány prašné prostory a otevřeny kohoutky s pitnou vodou, což nebývá běžným standardem, dodala.

Až na jedinou výjimku žádná z firem, jež si nechává šít oděvy v rozvojových zemích, neposkytuje informace o konkrétním místě výroby jednotlivých značek. Ani jedna z oslovených firem neprodává certifikované zboží, jež by zaručovalo, že se při jeho výrobě dodržovaly přijatelné pracovní podmínky a nevyužila se dětská práce, zní závěry průzkumu. "Bylo by nespravedlivé jmenovat jednu (firmu) a opomenout jinou," uvedla Rychtecká. Firmy, které vyrábějí v ČR, prý problémem nejsou.

Zákon firmy k ničemu nenutí, tlačit by na ně měli zákazníci

Častým argumentem, proč firmy podmínky pracovníků nekontrolují důkladněji, je údajný nezájem zákazníků. Zákon firmám neukládá povinnost informovat o tom, kde konkrétně vyrábějí. Zákazníci by měli přimět firmy k tomu, aby se zajímaly o podmínky dělníků a kontrolovaly je důkladněji, je přesvědčena Rychtecká, která loni v létě navštívila několik továren v bangladéšské Dháce.

Odběratelé prý nemohou vidět realitu, vše je pro ně naaranžováno. Ve skutečnosti lidé třeba v Bangladéši pracují v ohromných nevětraných prostorách i 12 hodin denně bez přístupu k pitné vodě či na toalety, aby se ušetřily výrobní náklady. Přitom práce s plátnem je velice prašná. Podmínky se jim naoko zlepšují jen při předem oznámených kontrolách.

Průměrný plat: 17 eur

Dělníci mají neplacené přesčasy a nízké mzdy. Pracují za polovinu toho, co potřebují k lidsky důstojnému životu. Průměrně berou v přepočtu asi 440 korun (17 eur) za měsíc. Z toho padne třetina až polovina na bydlení. Mají zakázáno zakládat odbory, ty existují pouze formálně, vylíčila Rychtecká.

Kampaň má upozorňovat firmy na možnosti, jak podmínky dělníků zlepšovat. Veřejnosti chce postupně představovat firmy, které se naopak chovají odpovědněji. Více informací o kampani je na www.usilitonanas.cz.

Výběr článků

Načítám