Zkáza „ráje na zemi“? Vědci odmítají brazilský projekt průplavu skrz vzácné mokřady

Pantanal je největší mokřadní oblast na světě o rozloze kolem 150 000 kilometrů čtvrtečních. Lokalita přijímá vodu z horských oblastí na severu a pomalu odtéká do řeky Paraguay.

Brazilská vláda chce podle listu The Guardian „roztáhnout“ horních cca 700 kilometrů řeky Paraguay na projekt „Paraguay-Paraná hidrovia“ (tj. vodní cesta). V letech 2022 a 2023 byly vydány předběžné licence na výstavbu přístavních zařízení v rámci Pantanalu.

„Pokud bude projekt vodní cesty pokračovat, plavba velkých člunů společně v kombinaci s bagrováním v kritických částech řeky Paraguay bude pravděpodobně znamenat konec Pantanalu, jak jej známe,“ upozornil Pierre Girard z Federální univerzity v brazilském státě Mato Grosso.

Ekolog z univerzity ve francouzském Tours a předseda rady UNESCO pro říční kulturu Karl M. Wantzen prohlásil, že mokřad „je skutečným rájem na zemi. Nikde jinde neuvidíte tolik arů hyacintových, jaguárů, jelenů bažinných, anakond, kajmanů, více než 300 druhů ryb, 500 druhů ptáků, 2500 druhů vodních rostlin… To vše je v ohrožení“.

Mokřad Pantanal tedy čelí navrhované výstavbě komerční vodní cesty, stejně jako rozšíření průmyslového zemědělství a šíření intenzivních lesních požárů. Skupina 40 vědců tvrdí, že rozvoj vodních cest představuje existenční hrozbu pro ekosystém: zmenšení záplavové oblasti, zvýšení rizika požárů a přeměnu oblasti na krajinu, kterou by bylo možné snáze obdělávat.

Horní část řeky Paraguay je klikatá a mělká. Aby byla splavná pro 50metrové nákladní říční lodě/čluny, muselo by zákonitě přijít na řadu rozsáhlé bagrování, úprava břehů a výstavba přístavů. To by trvale změnilo přirozený cyklus záplav a zmenšilo mokřadní oblast, varovali vědci.

Zmínění Wantzen a Girard patří k oněm čtyřem desítkám vědců, kteří napsali článek publikovaný v časopise Science of the Total Environment, v němž bijí na poplach, že vodní cesta nesmí být rozšířena do mokřadů.

„Řeka Paraguay protékající Pantanalem je poslední velkou říční krajinou ve střední Jižní Americe, která má stále téměř přirozenou strukturu. Představuje biokulturní dědictví brazilského lidu a celého světa,“ napsali vědci.

Od roku 1985 ztratil Pantanal asi 80 procent své povrchové vody – více než kterýkoli jiný biom v Brazílii. Pokud bude vodní cesta pokračovat, je pravděpodobné, že se bude mokřad dále zmenšovat, takže bude ještě sušší a zranitelnější vůči lesním požárům, jako byly ty v roce 2020.

Zejména růst průmyslového pěstování sójových bobů vyvolal poptávku po komerční vodní cestě k přepravě zboží z oblastí produkce v Brazílii, Paraguayi a Bolívii do pobřežních přístavů v Uruguayi a Argentině. Čluny by také přepravovaly cukr, kukuřici, cement, železo a mangan. Trhy pro toto zboží jsou Severní Amerika, Evropa a Asie.

Argumentem pro vytvoření vodní cesty je, že čluny by byly rychlejší a levnější než přeprava tohoto zboží kamiony. Nicméně i kvůli klimatickým změnám se vědci domnívají, že řeka by byla příliš mělká na to, aby umožnila plavbu.

V reakci na obavy vznesené experty však brazilské ministerstvo pro přístavy a letiště uvedlo, že studie obsahuje „názory“ bez „vědeckých prvků, které by je podpořily“.

Mokřadová oblast je ale navíc také domovem původních obyvatel, jejichž živobytí by bylo podle výzkumníků rovněž ohroženo. Studie radí, že spolehlivějším a méně rušivým způsobem přepravy zboží by byla železnice.