Zemřel psycholog Philip Zimbardo. Proslavil ho kontroverzní experiment

Zimbardo zemřel pokojně ve svém domě v San Francisku obklopen rodinou, napsal server Legacy.com. „I když odešel, jeho odkaz žije dál v každém, kdo věří v sílu obyčejných lidí dělat neobyčejné věci,“ napsali na instagramu Zimbardovi kolegové.

Philip Zimbardo se narodil v roce 1933 v New Yorku a vyrůstal v problémové čtvrti jižního Bronxu, což ovlivnilo jeho celou další kariéru. Coby absolvent Yaleovy univerzity se proto ve svých psychologických výzkumech začal zabývat problematikou násilí.

Jeho záběr však byl podstatně širší, když mimo jiné zkoumal například také hypnózu, sugesci či stydlivost. V roce 1968 začal učit na prestižní Stanfordově univerzitě, ale ještě předtím vyučoval také na Yale, New York University a Columbia University.

Jeho nejznámějším počinem, jenž se dostal i do povědomí širší veřejnosti, se stal Stanfordský vězeňský experiment z roku 1971. Ten si kladl za cíl zjistit, jaké mechanismy vedou k tomu, že si člověk sám vybere povolání dozorce. Druhým zkoumaným tématem pak byla otázka, zda se je agresivita lidem vrozená, nebo zda se u nich rozvíjí na základě nejrůznějších vnějších vlivů.

Skupina zdravých a psychicky vyrovnaných studentů byla rozdělena na vězně a dozorce v simulovaném uzavřeném vězení, přičemž sám Zimbardo se ujal role ředitele věznice. Vězeňský řád pak byl převzat z věznice Palo Alto v Kalifornii a mimo jiné určoval, kdy vězni nesmí mluvit nebo že se musejí oslovovat čísly. Dozorci měli zakázáno používat násilí, ale jinak mohli použít libovolné prostředky k „ovládnutí“ vězňů, což ostatně bylo i jejich úkolem.

Navzdory tomu, že vězni i dozorci byli za účast placeni a věděli, že jsou součástí výzkumné simulace, její průběh se velmi rychle zvrhl a experiment musel být předčasně ukončen. Krutost dozorců se totiž brzy stala neúnosnou, zatímco psychický stav vězňů se rychle zhoršoval. Experiment se stal námětem hned pro několik filmů.

V jistém kontrastu k tomuto experimentu pak stojí skutečnost, že Philip Zimbardo se zabýval také výzkumem stydlivosti. Na jeho popud, respektive na základě jeho podobného experimentu s dobrovolníky z roku 1975, dokonce při Stanfordově univerzitě vznikla dnešní Klinika stydlivosti.

Spíše jen takovou perličkou v jeho celoživotní práci, která však dobře ilustruje jeho široký záběr, pak bylo v roce 2003 udělení Ig Nobelovy ceny, což je ocenění, které každý rok dostávají „nejzbytečnější“ vědecké práce. Zimbardo a jeho dva bývalí studenti ji dostali za krátký článek, v němž se snažili popsat, jak se voliči rozhodují mezi kandidáty na základě „unikátně jednoduchých osobností politiků“.

Vedle toho však sepsal i celou řadu skutečně hodnotných prací, z nichž mezi veřejností je nejznámější nejspíše publikace Luciferův efekt – jak se z dobrých lidí stávají lidé zlí. Nejen tato, ale i několik dalších jeho knih vyšlo i v českých překladech. V roce 2005 také obdržel cenu nadace Vize 97, kterou založili bývalý český prezident Václav Havel a jeho manželka Dagmar.