Článek
„Nepřekvapuje, že se objevily i předhispánské záznamy zachycující zemětřesení, a to ze dvou důvodů. Předně jsou otřesy v této zemi časté a za druhé měly hluboký význam pro původní obyvatele dnešního Mexika,“ sdělil podle webu časopisu Forbes Gerardo Suárez z Universidad Nacional Autónoma de México.
Ten zkoumal rukopis spolu s Virginií García-Acostovou z mexického Centra výzkumů a vyšších studií v sociální antropologii.
Středoamerické civilizace se totiž domnívaly, že svět opakovaně vzniká a zaniká. Jednotlivé epochy, označované jako „slunce“, byly uzavírány nejrůznějšími katastrofami – povodněmi, mohutnými tornády, obřími požáry a podobně. Poté začínalo nové „slunce“.
Zemětřesením věnovali Aztékové pozornost zejména kvůli víře, že jejich epocha, páté „slunce“, skončí právě ničivým zemětřesením. Otřesy země jejich mytologie spojovala s Tepeyollotlem („srdcem hor“), bohem temných jeskyní a ozvěn, ale i zemětřesení a jaguárů.
Malé obrázky, velké příběhy
Podle Americké seizmologické společnosti je aztécký rukopis, který vznikl až po dobytí Mexika Španěly, prvním písemným důkazem o zemětřeseních v Americe.
Sluneční a měsíční kalendář, který obsahuje, zaznamenává nejrůznější historické události: nástupy a úmrtí panovníků, bitvy, zatmění Slunce – a také zemětřesení. Využívá k tomu piktogramy, malé obrázky, z nichž lze vyčíst aspoň obrysy velkých příběhů.
Piktogramy totiž poskytují jen málo informací o místě, rozsahu nebo škodách způsobených zemětřeseními. Díky odkazům na určité dny nebo zatmění Slunce a také díky poznámkám, které k piktogramům připsali pozdější komentátoři v latině, španělštině či v italštině, je však možné události datovat a doplnit i další detaily.
Tak například jeden z nich připomíná zemětřesení roku 1507 spojené se zatměním Slunce. Zničilo chrám a v blíže neurčené řece, snad v jižním Mexiku, se utopilo osmnáct set bojovníků.