Zavřené školy znepokojují odborníky. Obavy z prohlubování rozdílů mezi žáky sílí

Podle prezidenta Asociace ředitelů základních škol a ředitele ZŠ v Klánovicích Michala Černého by se v první vlně otevírání školských zařízení měli do lavic vrátit žáci prvních a druhých tříd, protože tyto děti by neměly zůstávat dlouho na dálkové výuce.

To, že budou začátkem listopadu nakonec stále všechny školy zavřené, podle svých slov čekal a radost z toho nemá. „Proto také při každé příležitosti opakuji, že aspoň pro ty nejmladší by se měly školy otevřít co nejdříve,” řekl Černý Novinkám.

Většina povolaných lidí souhlasí, že zvlášť 1. stupeň je poněkud „bit” na tom, že jsou děti stále doma. Často totiž není dobraná látka ani z předchozího ročníku a ne všichni učitelé automaticky distanční výuku zvládají, jinde zase může chybět podpora rodičů. Co to bude znamenat do budoucna?

Podle zakladatele společnosti Scio a sítě ScioŠkol Ondřeje Šteffla neprobraná látka není podstatným problémem. „Látka se buď dožene, nebo nedožene - a ono se zas nic tak vážného nestane. Na konci 70. let došlo ke zrušení 9. tříd, děti šly rovnou z osmé na střední a za dva měsíce dohnaly vše, co bylo opravdu potřeba. A co potřeba nebylo, to se nikdy nedohnalo. Není známo, že by tyto děti jako dospělé měly nějaké problémy,” vyjádřil se pro Novinky.

„Opravdu se nestane nic vážného, když se děti nenaučí Přemyslovce, Ruchovce, hlavonožce, Pascalův zákon, konstrukci trojúhelníku podle věty USU nebo větný rozbor. Ale že jsou mezi dětmi, rodinami, školami a učiteli propastné rozdíly, a tím pádem na ně distanční výuka dopadá různě, to je jisté,” dodal.

Hlavním problémem je zkrátka riziko prohlubování rozdílů mezi jednotlivými žáky i školami. Kromě těch nejmenších je to nejsložitější pro žáky 9. tříd, které čekají přijímačky, ale i pro maturanty. „Ty koncové ročníky ani nebudou mít příležitost dohnat manko v příštích letech,” upozornil Černý.

I podle Šteffla je prohlubování rozdílů mezi žáky největší současný problém. „Je podivné, že se ho ministerstvo školství vlastně ani nesnaží řešit. První by do škol přece měli přijít ti žáci, kteří se nacházejí na té špatné straně rozdílů. Ti by měli už teď chodit na individuální konzultace s rouškami, nebo dokonce otestováni. Tak by bylo možné kompenzovat to, co se jim nedostává, když škola nefunguje. Největší škody na jaře utrpěly děti, které se z nějakého důvodu se školou vůbec nespojily. Nejčastěji se mluví o nedostatečném či žádném technickém vybavení či o nefunkčních rodinách, takže na tyto děti je třeba při otevírání škol myslet především. Každá škola od jara přitom ví, které děti to jsou. Takových dětí jsou malé desetitisíce, zatímco jen do prvních tříd chodí celkově sto tisíc dětí,” poznamenal.

„Naopak u těch žáků, kteří distanční výuku zvládají dobře, je na pováženou, zda epidemiologická rizika vyvažují přínos jejich urychleného návratu do školy,” doplnil.

Předsedkyně spolku Učitelská platforma Petra Mazancová soudí, že jsme měli rozdíly mezi žáky (školami) i dříve, jen nebyly tolik vidět. „Opravdu jsme jako společnost udělali všechno pro to, aby každé dítě mělo přístup ke vzdělávání? Pořád máme velké rezervy. Učitelé mohou spolupracovat s neziskovkami, které nabízejí doučování, existuje i iniciativa studentů pedagogických fakult. MŠMT by mělo získat ověřená data o počtu nezapojených dětí a snažit se podpořit jejich vzdělávání - nejen podporu technickou a datovou, ale i metodickou pro učitele, jak nejlépe s podobnými dětmi pracovat,” řekla Novinkám.

Podle učitelky Markéty Soukupové ze Soukromé základní školy ERIZA v Mělníku také záleží, jakou škola zvolila strategii distanční výuky, ale i na jednotlivých učitelích a jejich možnostech. Záleží též na vybavení a přístupu žáků. Rozdíly se i podle ní nyní prohloubí.

„Některé školy mají jen jednou týdně distanční výuku synchronní (online výuka, kdy se učí žáci s učitelem přes nějaké online rozhraní), jiné 50 procent synchronní a 50 procent asynchronní (činnost, kterou dělá žák sám bez dozoru učitele) distanční výuky. My máme jen synchronní - vše dělají žáci ve výuce a jen minimálně přenášíme zodpovědnost na rodiče,” popsala pro Novinky.

Podle její kolegyně, učitelky 1. třídy Jitky Samkové Volemanové, je velkým problémem distanční výuky i přerušení sociálních kontaktů a vazeb na  kamarády, spolužáky, učitele.

„Od počátku prvního ročníku se pracně budují sociální vazby nového kolektivu. Některé děti jsou vázané na své rodiče, mají své rituály, potřebují přesně znát, co na ně ve škole čeká, vstup na plnění povinné školní docházky je pro ně zpočátku velkou psychickou zátěží. Zároveň se tvoří nová pravidla chování a respektu vůči ostatním,” vysvětlila pro Novinky a dodala, že v určitou chvíli, kdy by měla pravidla a zažití nového prostředí začít fungovat, nastoupí distanční vzdělávání.

S tím souhlasí i Šteffl. „Sociální deprivace vede nejen k tomu, že nedochází k sociálnímu učení, ale často i k různé míře poškození psychického zdraví. Mluví se o tom, že nyní až pětina dětí trpí různou mírou deprese,” napsal.

Samková Volemanová vyselektovala to nejdůležitější učivo prvního ročníku, které by měli prvňáci zvládnout. „Důležité je, aby se naučili číst, psát a počítat. Teď jsme ve fázi nácviku čtení genetickou metodou. Rodiče znají metodiku čtení a podporují čtenářskou gramotnost i mimo vyučování. V matematice pracují s reálnými předměty, které počítají. Pracují s jednoduchými slovními úlohami,” shrnula.

Ačkoli jsou nyní školy obecně připravenější než na jaře, i podle ní stále doufají, že se co nejdříve zase otevřou. Zavřené školy jsou specifické zejména pro ty nejmenší žáky, hlavně prvňáky, kteří nemají moc zkušenosti s běžnou docházkou a ani s online výukou z jara, protože to ještě nebyli školou povinné.

„Pro většinu prvňáků je to velký problém, oni i jejich rodiče jsou z toho určitě dost zmatení, zvlášť když nemají staršího sourozence. Rodiče bych chtěl poprosit o pochopení a trpělivost se situací, za kterou nikdo z nás nemůže. Neměli by být příliš zničení, pokud to dětem nejde podle jejich představ. Hlavně by se neměli ostýchat při jakémkoli problému kontaktovat učitele, aby jim poradil. Samozřejmě v rozumnou denní dobu, což platí i pro pedagogy. Po deváté večer už by obě strany měly nechat komunikaci na zítra,” radí ředitel Černý.

Podle Mazancové, která učí na Gymnáziu Josefa Jungmanna Litoměřice, je rovněž důležité, aby si rodiče případně našli nějakou podporu: kamarádka učitelka, kolega z práce s dětmi v distančním vzdělávání, podpůrné skupiny na internetu.

„Dejte dětem čas a prostor. Umožněte jim, aby se mohly učit to, co je zajímá. Dejte jim knížky, čtěte si s nimi. Ale hlavně nepropadejte panice, když jim něco nejde nebo nestíhají to, co po nich zrovna chce učitel. Když se to nenaučí teď, naučí se to později,” poznamenal Šteffl.