Závody v průzkumu Měsíce skončily v 70. letech. Ne natrvalo

O první start k luně se pokusili Američané v srpnu 1958, ale kvůli selhání turbočerpadla v nosné raketě se jim to nepovedlo. Podobně dopadli i Rusové o měsíc později, kdy se raketa rozpadla kvůli silným vibracím. Během dalších měsíců se podniklo několik dalších podobně neúspěšných letů.

Částečně úspěšným se stal až čtvrtý ruský let k Měsíci, byť vlastně šlo o neúspěch. Došlo k tomu 2. ledna 1959 a sonda Luna 1 měla na Měsíci přistát, ale navigační chybou (systém předávání povelů k lodi nepočítal s časem putování signálu) kolem něj proletěla ve vzdálenosti 6000 kilometrů.

Bylo to ale první člověkem vyrobené těleso, které uniklo z vlivu zemské gravitace a dodnes krouží kolem naší planety. Mise přinesla mnoho nových věcí – zjistilo se například, že Měsíc nemá silné magnetické pole, poprvé byl rovněž zaznamenán sluneční vítr.

Američané uskutečnili podobný let o dva měsíce později s názvem Pioneer 4. Cílem byl průlet kolem Měsíce, který se podařil, nicméně motor druhého stupně nosné rakety hořel příliš dlouho, tudíž sonda proletěla kolem Měsíce v mnohem větší vzdálenosti (60 000 kilometrů), než se plánovalo. Nebylo tak možné pořídit jeho fotografie.

I další úspěch si připsali Rusové, když 13. září 1959 přistáli na povrchu Měsíce. Šlo o sondu Luna 2 (mezi Lunou 1 a 2 byl ještě jeden neúspěšný start), jejímž cílem byl dopad na lunární povrch a potvrzení předchozích měření, zkoumání hustoty atmosféry a pořízení fotografií povrchu.

O necelý měsíc později zopakovali Rusové svůj úspěch misí Luna 3, která na Zemi odvysílala první snímky odvrácené strany Měsíce.

Na další výrazný pokrok v průzkumu Měsíce, měkké přistání na jeho povrchu, muselo lidstvo čekat dlouhých sedm let. Úspěch byl opět na straně Rusů, i když nutno poznamenat, že až po několika letech marných pokusů. První sondu, která se neměla o měsíční povrch při dopadu rozbít, vyslali už v roce 1962, avšak úspěch se dostavil až v únoru 1966.

Kromě toho, že sonda Luna 9 pořídila první fotografie z povrchu Měsíce a zároveň jiného vesmírného tělesa než Země, získali vědci odpověď na otázku, zda se sonda propadne do měsíčního povrchu, nebo jestli bude natolik pevný, aby ji unesl. Nepropadla se.

Posloupnost ruských úspěchů pokračovala i nadále, v březnu 1966 umístili na oběžnou dráhu Měsíce první družici. Byla jí Luna 10, která obíhala ve vzdálenosti dva až tři tisíce kilometrů.

Kromě vědeckého vybavení nesla na palubě oscilátory, které pomocí speciálního programu generovaly melodii Internacionály a její tóny se přenášely na Zemi. Stalo se tak poprvé v historii, že byla vesmírem přenášena hudební melodie.

V té době nikdo nepředvídal, že jen tři a půl roku poté Američané po přistání na Měsíci zapíchnou do jeho povrchu svoji vlajku.

V závodu o dobytí Měsíce začali Rusové prohrávat v prosinci 1968, kdy americká posádka mise Apollo 8 desetkrát obkroužila Měsíc.

SSSR mezitím pracoval na vývoji dálkově řízených lunochodů. První z nich měl přistát na Měsíci v únoru 1969, avšak nosná raketa explodovala při startu.

O několik měsíců později, v červenci 1969, úspěšně přistála mise Apollo 11 na měsíčním povrchu (Armstrong a Aldrin z NASA), čímž Rusové ustoupili do pozadí.

Do roku 1976 proběhlo ještě pět dalších amerických pilotovaných přistání na Měsíci, vysazení dvou sovětských lunochodů a odběry vzorků měsíčního povrchu. Pak se přímý průzkum Měsíce na dlouhých 24 let zastavil a i později další práce probíhaly z oběžné dráhy.

Změnu přinesla až v roce 2003 Evropská kosmická agentura (ESA), která ukončila misi SMART-1 nárazem sondy do měsíčního povrchu. Slibovala si od toho simulaci pádu meteoritu a odkrytí hlubších částí půdy pro spektroskopickou analýzu jejího složení a přítomnosti ledu.

Na to v roce 2008 navázala indická mise Čandrajána-1, kdy těsně před rozbitím sondy o povrch přístroje potvrdily přítomnost ledu v měsíční půdě. Objev ledu o necelý rok později potvrdila i americká sonda LCROSS.

K úspěchům roku 2013 patří přistání čínské sondy Čchang-e 3 s vozítkem Jü-tchu, které jako první zkoumalo měsíční povrch do hloubky 30 metrů.

Do konce příštího roku je naplánováno přistání tří vozítek z Číny, Indie a Spojených států, která budou pokračovat v geologických průzkumech. Čína a Indie pošlou na Měsíc klasické vozítko, Američané použijí sondu Lunar Scout, která se bude pomocí raketového motoru přesouvat na různá místa. Unikátní na ní je i to, že patří soukromé společnosti Moon Express a má na Měsíci hledat nerostné suroviny.

Jak vidno, pomalu se rozjíždějí nové závody v průzkumu přirozeného zemského souputníka.

Rusko se navíc zřejmě nezapojí do amerického projektu budování první vesmírné stanice obíhající kolem Měsíce, přestože se na tom loni s Američany dohodlo. V září to oznámil šéf ruské vesmírné korporace Roskosmos Dmitrij Rogozin. Podle něj Rusové vytvoří vlastní stanici, případně se dohodnou s partnerskými státy. [celá zpráva]