Záhada tajemné modré mlhoviny vyřešena. Po 16 letech

Jasná Modrá prstencová mlhovina (Blue Ring Nebula) byla objevena v roce 2004 a od té doby mátla vědce. Bylo to podle nich „něco úplné jiného, než co do té doby v Mléčné dráze našli”.

Nová studie, na které se pracovalo více než desetiletí, nicméně odhaluje, že jde o nejmladší známý příklad sloučení dvou hvězd do jedné. Stalo se tomu tehdy, když se umírající hvězda podobná Slunci posunula k menší hvězdě, která měla být asi stokrát hmotnější než „naše” planeta Jupiter.

Větší hvězda začala bobtnat, tlačila se k menšímu hvězdnému objektu, a nakonec jej pohltila. Kolize vystřelila horké plynné a prachové částice do kosmického prostoru, načež to vše utvořený plynný disk „rozkrojil” na polovinu. Výsledkem byly dva kuželovité tvary formací, přičemž jedna se z pohledu ze Země jeví jako kruhová.

„Většina hvězd v naší Galaxii (někteří uvádějí dokonce až 85 procent) totiž není o samotě jako Slunce, ale nachází se ve dvou- či vícehvězdném systému. Pokud jsou tyto hvězdy k sobě dostatečně blízko, tak se díky změnám jejich charakteristik v průběhu hvězdného vývoje mohou výrazně ovlivňovat. Některé hvězdy totiž mohou během svého života podstatně měnit svůj rozměr, teplotu a další vlastnosti,” vysvětlil pro Novinky obecné zákonitosti Václav Glos z Ústavu teoretické fyziky a astrofyziky Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

Běžně tedy podle něj pozorujeme hvězdy, které např. „usávají“ hmotu ze svého „nafukujícího se” hvězdného souseda. Taková interakce v dvojhvězdě může vyústit i ve splynutím v novou, velice zvláštní hvězdu. „Usává opravdu ta méně hmotná. Ta více hmotná se totiž vyvíjí a tím pádem i nafukuje rychleji a její materiál tak dříve náplní tzv. Rocheho lalok, za jehož hranicí už není materiál gravitačně vázán na mateřskou hvězdu a může tak dopadat na méně hmotnou složku,” vysvětlil Glos.

„Modrá prstencová mlhovina je podle zveřejněné studie právě ukázkou produktu takového hvězdného splynutí - nebo chcete-li srážky,” okomentoval zahraniční výzkum brněnský akademický pracovník.

Experti tedy nyní podle portálu Space.com poprvé objevili důkazy o tajemných fluorescenčních troskách mlhoviny, které mohou vysvětlit, jak se podivná struktura formovala. Modrá mlhovina v sobě ukrývá centrální hvězdu, známou pod vědeckým označením TYC 2597-735-1. Ta září uprostřed.

Konkrétně hvězdu obklopuje neobvyklý ultrafialový prstenec, který astronomové poprvé pozorovali v roce 2004 pomocí dnes již nefunkčního kosmického dalekohledu GALEX (Galaxy Evolution Explorer), ultrafialového teleskopu, který provozovala americká vesmírná agentura NASA. Až doteď však byl vznik tohoto zvláštního prstence - což je ve skutečnosti neviditelné ultrafialové světlo, které je na snímcích z dalekohledu barevně kódováno modře - do značné míry záhadou.

„Pokaždé, když jsme si mysleli, že jsme to vyřešili, něco nám říkalo, že to není správně,” poznamenal podle Space.com astrofyzik Mark Seibert z americké výzkumné organizace Carnegie Institution for Science, spoluautor nové studie publikované v odborném časopise Nature.

Teď ale vše nasvědčuje tomu, že formace vznikla spojením dvou hvězd. Tušíme již také, že prstencový kruh modrého světla utvořený kolem výsledné hvězdy TYC 2597-735-1 je ve skutečnosti kužel. Ačkoli, jak už bylo řečeno, výsledek dávné události skončil dvěma kužely, existuje oblast, kde se překrývají a která se při pozorování ze Země jeví právě jako kruh.

Mlhovina je podle astronomů stará jen několik tisíc let, jde tedy z pohledu vesmíru o nedávnou událost hvězdného splynutí.

„Co je na tomto objektu navíc unikátní, je velmi nízký obsah prachu a plynu v jeho okolí, který tento těsný poslední ‚tanec' hvězd většinou zahaluje a brání nám tak v jeho detailním pozorování. Jedná se tedy zjevně o velice krátkou fázi (z astronomického hlediska) hvězdného splynutí,” uzavřel ve své reakci pro Novinky na nová zjištění Glos.