Článek
Dokument vytvořili v rámci projektu „Příběhy našich sousedů”, které po celé republice vznikají pod rukama žáků osmých a devátých tříd pro institut Paměti národa.
Po odjezdu nežila více než týden. Z transportu šla zrovna do plynu.
Ale zpět k dokumentu, který přibližuje druhou světovou válku očima mladého chlapce Jana Janíka. „V otrokovickém Baťově chodil i do školy. S kamarády si stavěli bunkry. Své dětství prožíval ve stínu druhé světové války. Brzy začal vnímat řadu nespravedlností a útrap,“ uvádí dokument.
Historik: Rozhodnost generála Moravce nastartovala český odboj
Mezi kamarády měl i dívku Grétu. „Mám tady její fotografii. Je na ní celá parta z naší ulice. Pro mne má tato fotka strašně velký význam. Gréta je ta největší holka. Musela nosit žlutou hvězdu, protože byla Židovka. Nedlouho po vzniku této fotky jsem ji viděl jít s kufříkem po naší ulici. Šla do transportu. Až po válce jsme se dozvěděli, že po odjezdu nežila více než týden. Z toho transportu šla zrovna do plynu,“ vysvětluje s pohnutým hlasem pětaosmdesátiletý Jan Janík, který zažil v závěru války i bombardování Zlína.
Dokument luhačovických školáků lidé z Paměti národa v minulých dnech promítli i s komentářem autorů ve Slavičíně na Zlínsku, a to spolu s dalšími třemi příběhy, jejichž autory byli žáci základních škol ze Slavičína a Francovy Lhoty.
Zpočátku se ukrajinský školák skrýval pod lavicí, teď už tancuje
„Celá práce na projektu bylo jedno velké dobrodružství,“ přiznala Míša, jedna z pěti autorů dokumentu.
„Pan Janík nám povyprávěl historky veselé i smutné. Když jsme s projektem začínali, říkali jsme si, jak je dobře, že válka byla tak dávno. A najednou, o pár měsíců později, jsme válečnému konfliktu tak blízko. Staráme se o naše nové kamarády z Ukrajiny, kteří před válkou uprchli na poslední chvíli. A najednou slyšíme podobné zážitky, bohužel z úst dětí, které by přece nic podobného zažívat neměly,“ říká Anežka z deváté třídy luhačovické školy.
Pamětníka děti hledají samy
Koordinátorkou projektu „Příběhy našich sousedů“ je na Zlínsku Bára Čandová z Újezdu u Valašských Klobouk. Dětem pomáhá při rozhovorech s pamětníky a poté i se zpracováním dokumentů.
Příběh amerického osvoboditele oživil vnuk
„Děti nejdříve samy hledají vhodného pamětníka. Pak se společně připravujeme na natáčení. Seznamujeme se s důležitými momenty 20. století. Hledáme v archivu doplňující materiály a po natáčení vybíráme jeden silný příběh ze života pamětníka,“ přibližuje Právu Bára.
V Plzni začaly oslavy konce 2. světové války, dorazili i veteráni
Vybavuje si několik silných okamžiků, které při práci vznikají.
„Před natáčením se mě například jedna žačka zeptala, co je to kolektivizace zemědělství. Ve stručnosti jsem jí to vysvětlila. Myslím si ale, že skutečně to pochopila až ve chvíli, kdy viděla pamětnici plakat po položení otázky, jak se cítila, když její rodině odváděli koně a krávy do družstva,” zmiňuje.
Před rozhlasem se vzpomínalo na Pražské povstání i na Ukrajinu
„Příběhy našich sousedů” vznikají v rukou dětí po celém Česku, a to již několik let. Do projektu se zatím zapojilo více než 7500 žáků a studentů z tisícovky škol. Ti zdokumentovali a dokumentují 1800 pamětnických příběhů. Ty zpracované jsou i volně na YouTube.
Novinky se zapojily do projektu Česko si povídá. Chcete se zapojit do diskuze o klíčových tématech, která rozdělují společnost? Odpovězte na následující otázku. Více informací zde.