Článek
Podle odborníků by regulace látky UV-328 v podstatě znamenala „začátek konce plastů” a zabránila by hromadění nového plastového odpadu.
| 2- (2H-benzotriazol-2-yl) -4,6-ditertpentylfenol (UV-328) je benzotriazolová látka, identifikovaná jako toxická a vysoce perzistentní a bioakumulativní. Tato chemická sloučenina patří k fenolickým benzotriazolům a jedná se o UV filtr, který se používá jako antioxidant pro plasty/plastové obaly. |
Návrh na zákaz nebo omezení UV-328 předložila švýcarská vláda na základě Stockholmské úmluvy, globální smlouvy OSN o znečišťujících látkách.
| Stockholmská úmluva o persistentních organických polutantech je právně závazná mezinárodní dohoda, jejímž cílem je eliminace vybraných persistentních organických látek. Podepsána byla 22. až 23. května 2001 ve švédském hlavním městě po několika letech vyjednávání pod patronátem Programu OSN pro životní prostředí. |
Evropské regulační orgány navíc považují UV-328 za „velmi znepokojující”, protože může ve vysokých dávkách poškodit játra a ledviny. Je tzv. bioakumulativní, což znamená, že ji mohou lidé i zvířata absorbovat rychleji, než se jí jejich těla zbaví, což pak může vést při opakované expozici ke stále vyšším hladinám látky v organismu.
Vědci z Olomouce vyvinuli „šumák“, který vyčistí kontaminovanou vodu
EU ji klasifikuje jako látku vzbuzující mimořádné obavy i na základě toho, že přetrvává v životním prostředí, hromadí se v organismech a má toxické vlastnosti.
Průmysloví giganti zákaz nechtějí
Velké průmyslové skupiny zastupující nadnárodní společnosti, včetně firem ExxonMobil a Shell, se zákazu či omezení látky obávají, píše britský server The Daily Mail. Mají strach, že by zákaz jedné nebezpečné sloučeniny mohl vytvořit precedens a podmínit zákazy i dalších škodlivých chemikálií, které se používají při výrobě plastů.
Dokumenty získané pomocí práva na informace od Agentury pro ochranu životního prostředí USA potvrzují pokusy chemického průmyslu zmařit jakoukoli regulaci a lobbovat proti ní, jak odhalila společná práce Daily Mailu a webu Unearthed organizace Greenpeace.
Covid zasypal svět plastovými krabičkami
Zástupci průmyslu argumentují tím, že prý stále neexistují dostatečné důkazy, které by odůvodňovaly začlenění přísady plastů jménem UV-328 do Stockholmské úmluvy, smlouvy o organických znečišťujících látkách, které se po uvolnění snadno nerozpadnou.
Dostane se daleko od původního zdroje - takřka kamkoli?
UV-328 se široce používá v plastových výrobcích, gumě, barvách nebo kosmetice k ochraně před poškozením UV zářením. Je to jedna z mnoha chemikálií přidávaných do procesu výroby plastů, u které se tak někteří vědci obávají, že by se mohla rozšířit prostřednictvím mikroplastů, což představuje potenciální riziko pro živočichy, lidské zdraví nebo životní prostředí, upozorňuje Greenpeace.
„Tyto chemikálie jako UV-328 nejsou chemicky vázány na plast, takže se pomalu uvolňují v životním prostředí či při vstupu do organismu, i když samotný plast se vylučováním dostane pryč,” vysvětlila pro web Unearthed chemička Omowunmi H. Fred-Ahmaduová z nigerijské Covenant University.
Pokud nějaká skupina předloží návrh na zařazení nové chemické látky podle Stockholmské úmluvy, musí poskytnout důkaz, že splňuje pět počátečních kritérií, která chemickou látku identifikují a prokáží, že je perzistentní, hromadí se v organismech, má nepříznivé účinky a že existuje možnost, že by cestovala po celém světě - daleko od původního zdroje.
Návrh, který předložila švýcarská vláda v loňském roce, je prvním, který uvádí, že chemická látka UV-328 splňuje i toto poslední kritérium zvané „dálkový transport“. A to právě s ohledem na možnost šířit se vzduchem i ve vodách, především formou malých zbytkových plastových částí a zmíněných mikroplastů.
Vědecký výbor Stockholmské úmluvy se na lednovém zasedání dohodl, že existují dostatečné důkazy pro splnění jejích počátečních kritérií pro zařazení chemické látky mezi perzistentní organické znečišťující látky.
Nedostatek pitné vody bude mít do 30 let 3,2 miliardy lidí, varuje OSN
Zhanyun Wang, vedoucí vědecký pracovník na Švýcarském federálním technologickém institutu v Curychu a pozorovatel vědeckého výboru Stockholmské konvence, uvedl následující: „Nemusíme zastavovat vše, dokud nebudeme mít velmi spolehlivé vědecké důkazy. Myslím ale, že musíme pracovat s jakýmikoli daty, která máme, a posunout se kupředu při generování dalších dat. A existují právě obavy z pokračujícího uvolňování a hromadění této konkrétní chemické látky v životním prostředí a organismech, což by mohlo způsobit dlouhodobé, špatně zmírnitelné nepříznivé účinky na biodiverzitu, ekosystémy i lidské zdraví.“
V USA pochybují
Karissa Kovnerová ze zmíněné Agentury pro ochranu životního prostředí se vyslovila proti možnému omezení. Vědci z této americké agentury v rozporu s kolegy z OSN podle ní určili, že chemická látka podle kritérií z úmluvy ve třech případech z pěti závadná není, a to pokud jde o bioakumulaci, dálkový transport a nepříznivé účinky.
Proto Kovnerová soudí, že návrh na omezení by měl být odložen, dokud nebudou dokončeny další studie.
Např. ale japonský odborník na mikroplasty, profesor Hidešige Takada z Tokijské univerzity zase tvrdí, že by to skutečně mělo být přísně zakázáno. „Regulace UV-328 bude začátkem konce plastů,“ prohlásil.
