Začalo čtvrté globální blednutí korálů

Podle celosvětového monitoringu, který probíhal v letech 2014 až 2017, bylo asi 56 procent oblastí útesů vystaveno tepelnému stresu na úrovni blednutí. Předchozí události v letech 1998 a 2010 takto zasáhly 20 procent a 35 procent plochy útesů. Jenže za rok 2023 vybledlo možná i více než 60 procent světových korálových útesů, informovala letos v květnu NOAA podle agentury Reuters.

K blednutí dochází tehdy, když se korál dostane do stresu a zbělá, protože voda, ve které žije, je pro něj příliš teplá. V tu chvíli koráli kvůli vysoké teplotě vypudí řasy, které jim dodávají živiny a barvu. Pokud je tento jev vážný a trvá dlouhou dobu, mohou koráli i uhynout.

Korálové útesy jsou důležité ekosystémy, které udržují podmořský život, chrání biologickou rozmanitost a zpomalují erozi. Koráli podporují i rybolov a vytvářejí tak příjmy v hodnotě bilionů dolarů ročně.

Nová zpráva vědců z NOAA zachycuje druhé celosvětové blednutí korálů za posledních deset let; jeho předchozí globální vlna skončila v květnu 2017. Tehdy ji způsobil silný klimatický jev El Niño, který ohřál světové oceány.

Úřad NOAA letos v dubnu potvrdil velký stres korálů ve všech velkých oceánech – v Atlantiku, Tichém a Indickém oceánu – poté, co po týdny přijímal zprávy od vědců z celého světa. Bílá barva korálů indikuje jejich nefunkčnost a po jisté době i rozklad. Blednutí korálových útesů u pobřeží nejméně 53 zemí či teritorií bylo potvrzeno od února 2023 do současnosti, uvedli vědci z NOAA a Mezinárodní iniciativy pro korálové útesy (ICRI).

První varovné signály se objevily v Karibiku již v loňském roce, voda u pobřeží Floridy byla tehdy mimořádně teplá. Floridský korálový útes je přitom třetím největším na světě. Pak se toto pásmo nadprůměrně teplé vody přesunulo na jižní polokouli. V současné době postihlo blednutí více než polovinu světových korálů, včetně australského Velkého bariérového útesu, korálů ve vodách u pobřeží Tanzanie, ostrova Mauricius, Brazílie, kolem řady tichomořských ostrovů, stejně jako v Rudém moři a Perském zálivu.

V Atlantském oceánu, a zvláště v Karibském moři bylo tepelnému stresu na úrovni blednutí vystaveno až přes 90 procent plochy korálových útesů. Vědci očekávají další blednutí v jižním Karibiku, kolem Floridy a na Mezoamerickém bariérovém útesu – druhém největším útesu na světě – letos v létě.

Loni v srpnu překonala průměrná globální teplota oceánů svůj historický rekord a od té doby je nadprůměrná téměř každý den. Změna klimatu zvyšuje povrchové teploty moří. Také přírodní klimatický jev El Niño přispěl k vyšším teplotám v období od loňského června, i když existují náznaky, že nyní slábne.

Dr. Neal Cantin v únoru prováděl leteckou inspekci Velkého bariérového útesu pro australský Institut mořských věd. Tato přírodní památka uznaná OSN je dlouhá 2000 km, což zhruba odpovídá délce východního pobřeží USA.

„Poprvé v historii jsme zdokumentovali velmi vysokou úroveň blednutí ve všech třech oblastech tohoto mořského parku,“ říká Cantin. To svědčí o záhubě velké části korálů, dodal.

Šlo zřejmě až o 90 procent korálů. Koráli jakožto „architekti moře“ vytvářejí obrovské podvodní „stavby“, které jsou domovem pro cca 25 procent všech mořských druhů. Stresovaní koráli pravděpodobně zemřou, pokud budou dva měsíce vystaveni teplotám o 1 °C nad svým tepelným limitem. Pokud je voda o 2 °C teplejší, mohou přežít přibližně jeden měsíc. Jakmile však zemřou, někteří tvorové, jako jsou ryby, kteří se orientují pomocí korály produkovaného šumu, mohou mít problémy najít „domov“.

Kupříkladu Anne Hoggettová (pracující pro Australian Museum's Lizard Island Research Station) se už po tři desetiletí potápí u australského ostrova Lizard Island, poblíž krásného útesu, který se objevil ve filmu společnosti Netflix „Chasing Coral“ (volně „Lovci korálů“). Od února je i zde opět svědkem jejich rozsáhlého blednutí. Byla přitom šokována již v roce 1998, když zde pozorovala první masové blednutí korálů.

Korál se sice někdy může zotavit z tepelného stresu, ale potřebuje dost času – ideálně několik let. Když je oslabený, je náchylný k nemocem a může snadno zemřít. „Pokud dostanou šanci, koráli se mohou zregenerovat. Ale pokud se blednutí stává častějším a intenzivnějším, jsou šance horší,“ vysvětluje Dr. Emma Campová z University of Technology Sydney v Austrálii.

Poslední masové globální blednutí proběhlo zejména v letech 2014–2016. Od té doby se teploty oceánů zvýšily natolik, že NOAA musela zavést tři nové úrovně varování před vysokými teplotami.

Např. ekolog David Obura dostává zprávy od vědců a rybářských komunit v Indickém oceánu, kteří jsou svědky blednutí. V únoru tento proces začal u Madagaskaru, poté se rozšířil směrem k pobřeží Tanzanie a Komorským ostrovům.

Rybáři podle něj stav korálů důvěrně znají a okamžitě poznají, když je něco špatně. Obávají se o budoucnost rybolovu, protože pokud koráli zemřou, ovlivní to potravní návyky ryb a následně i jejich celkovou „prosperitu“.

Výzkum zveřejněný během dubna 2024, na který upozornila zpravodajská stanice BBC, však poskytl naději, že koráli, kteří žijí v hlubších, a tedy i chladnějších vodách – např. v hloubkách kolem 30 až 50 metrů v oblasti Velkého bariérového útesu –, mohou přežít déle než koráli žijící v mělkých vodách, i když se planeta otepluje.

Výzkum ukazuje, že hlouběji se vyskytující vodní koráli by mohli přežít globální oteplení až o tři stupně Celsia ve srovnání s předindustriální dobou, říká Jennifer McWhorterová z NOAA, která je autorkou společného výzkumu s univerzitou v Exeteru. Nicméně všichni vědci zabývající se korály, kteří byli oslovení BBC, upozornili, že se musíme smířit s tím, že útesy, jak je známe, se budou trvale měnit a že ani důležité snahy lokálně obnovit zdraví korálů v malém měřítku nakonec nemohou zachránit korály globálně.

Zřejmě pouze rychlé a globální snížení emisí skleníkových plynů, které omezí oteplování oceánů, zaručí, že nám v budoucnu zbudou v mořích alespoň nějací koráli. „Je to jako přejít od korálů, kteří poskytují plnohodnotné ‚domy a budovy‘ pro mořský život, k pouhému lešení. Je možné stejně dobře bydlet na lešení?“ táže se Dr. McWhorterová.

Korálové útesy jsou vlastně systémem včasného varování před dopady oteplování planety na pozemskou přírodu. „Musíme se z toho poučit, abychom posléze nenarušili i jiné ekosystémy,“ doplnil Obura.

Vědci odhadují, že za posledních 50 až 150 let došlo ke ztrátě přibližně poloviny korálových útesů na světě, přičemž v roce 1998 tato ztráta činila asi 16 procent a v letech 2009–2018 byla naměřena průměrná ztráta 14 procent, postižení jednotlivých oblastí se přitom dost lišilo.

Dnes převládající prognózy hovoří o sedmdesáti až devadesátiprocentním úbytku korálových útesů při oteplení o jeden a půl stupně Celsia a o 99 procentech při oteplení o dva stupně. Globálně by takto měly být zasažené blednutím – a tedy i hrozbou zániku – tyto útesy zhruba kolem roku 2045.

Jiné studie jsou ještě pesimističtější, do svých předpovědí totiž zahrnují i další negativní vlivy. Podle nich by mohl konec korálových ekosystémů nastat už kolem roku 2035. Lidé tomu však mohou částečně a lokálně čelit – např. doplňovat útesy pomocí laboratorně odchovaných korálů s vyšší odolností vůči teplé vodě.

Nebo přesunout korálové „školky“ do hlubších nebo chladnějších vod.