Článek
Obyvatelé ostrova o veverkách péřových (Rheithrosciurus macrotis) tvrdí, že jsou schopné napadnout a s úspěchem zabít zvířata až do velikosti drobného jelena muntžaka (včetně). Veverka si údajně na svou oběť počíhá na větvi stromu, a když se nic netušící kořist dostane pod ni, skočí jí na záda, zakousne se jí do krční tepny a pak si už jen počká, než zvíře vykrvácí. Následně sežere obsah žaludku, játra a srdce. Pokud na ostrově někdo z místních nalezne vykuchaného jelínka nebo kuře s nedotčeným masem, automaticky určí jako viníka veverku.
I bez zabijácké nálepky je však vzácná veverka péřová velmi zajímavá, a to díky svému ocasu, respektive jeho velikosti. Skupina vědců v nedávné době nalíčila po deštných lesích ostrova fotopasti, kterým se podařilo zachytit hned několik snímků těchto zvířat. Pečlivým poměřováním vědci vypočetli, že objem ocasu veverky péřové je o 30 procent větší, než objem jejich tělíčka. V říši savců je to s přehledem největší ocas v poměru k velikosti těla.
Je zřejmé, že údržba takto velké ozdoby si vyžádá denně spoustu času a energie. Proto se vědci zajímali o její účel. Kromě kormidlování při skocích, využití při námluvách nebo pro výstražná znamení se velmi nabízí možnost, že oháňka veverkám slouží ke zmatení predátorů ve chvílích, kdy se samy mají stát kořistí.
Veliký načechraný ocásek nejenže maskuje přesnou polohu a natočení tělíčka, ale zároveň se může predátorovi jevit jako větší a masitější část veverky, na niž automaticky zaútočí. Hlodavec pak má díky tomuto omylu větší šanci uniknout.