Článek
„Fosfátové horniny se formovaly během geologické historie jen sporadicky,“ upozorňuje Papineau a dodává: „a je překvapivé, že jejich existence koliduje s biochemickými proměnami a významnými skoky v biologické evoluci.“
Ve studii, která vyšla v časopise Astrobiology, se Papineau zaměřil na fosfátové horniny, které se zformovaly v období před 2,5 miliardami let a jejich vymývání do oceánu ovlivňovalo biochemické procesy dlouhodobě do doby před 540 milióny let.
"Toto období je zásadní v dějinách Země a je zde několik souvislých linií, které dokazují zvýšení obsahu kyslíku na počátku i na konci,“ říká Papineau. Předpokládá se, že do té doby byla atmosféra bohatá na přítomnost metanu a to jí dávalo oranžový nádech. Po éře působení fosforu planeta zmodrala.
Okysličování Země probíhalo ve dvou etapách
Úrovně kyslíku během oněch dvou miliard led vzrostly ve dvou etapách. První „Velká okysličovací událost“ trvala půl miliardy let a přítomnost kyslíku vzrostla ze stopového množství na 10 procent současného stavu. Jednobuněčné organismy se zvětšovaly a vyvíjeli nové struktury. Vyvinuly se především mitochondrie, které se staly buněčnými generátory energie díky spalování kyslíku.
Druhá okysličovací etapa začala před miliardou let, kdy se během necelé půl miliardy roků zvýšil objem kyslíku v atmosféře téměř na současnou úroveň. Během tohoto úseku se vyvinuly první mnohobuněčné organismy a začaly se vyvíjet desítky odlišných druhů, které vedly k vývoj pestrých forem fauny a flóry na Zemi.
Planeta byla důkladně pohnojena
Papineau tyto fáze dává do souvislosti s dostupností rozsáhlých zásob fosfátových hornin, kdy pohyb kontinentů a klimatické podmínky akcelerovaly společně s erozí uvolňování fosforu v rámci koloběhu vody. Zjednodušeně řečeno, byly to etapy důkladného pohnojení oceánů. I dnes jsme podobných událostí svědky - když se fosfáty dostanou někdy do vody a akcelerují množení řas a sinic.
Zvýšení hladin kyslíku mělo nepochybně nejdůležitější vliv na evoluci a rozvoj pestrých forem života. Dá se proto předpokládat, že podobně i obdobné změny vyvolané lidskou činností evoluci ovlivní,“ dodává Papineau. Jen není jisté, v jakém časovém horizontu.