Z Valašského Meziříčí do Oxfordu. Mladá vědkyně si plní své sny

Na prvním samostatném vědeckém projektu začala Hana Bernhardová z Valašského Meziříčí pracovat v 15 letech. Na Ústavu experimentální botaniky v Olomouci tehdy zkoumala reakce rostlin na zasolení. Tato zkušenost ji uchvátila. Další dvě roční vědecké stáže, zaměřené na výzkum mozkové mrtvice a na studium strukturní biologie enzymů, prohloubily její vášeň pro biochemii a přivedly ji k velkému snu studovat v zahraničí.

„Toužila jsem po nejlepším možném vzdělání, po cestování a poznávání lidí z celého světa. I když jsem byla přesvědčená, že nemám žádnou šanci uspět, přihlásila jsem se i na Oxford,“ vzpomíná dnes Hana Bernhardová. Tehdy musela škole poslat veškeré informace o sobě a svých zkušenostech. K tomu chtěla univerzita znát předpokládané známky u maturity. Bernhardová napsala také motivační dopis a následně absolvovala vstupní pohovory.

„Při nich jsem před oxfordskými profesory v reálném čase řešila různé úkoly z biologie, chemie a matematiky. A ono to nějakým zázrakem vyšlo,“ usmívá se studentka magisterského oboru molekulární a buněčná biochemie, které se splnil sen.

Nejdříve ovšem musela na studium získat peníze. „Naštěstí se mi podařilo získat finanční podporu hned od tří nadací. Bez pomoci bych si studium nikdy nemohla dovolit,“ přiznává s tím, že začátky na Oxfordu pro ni byly těžké.

„Nikdy jsem v zahraničí nebyla déle než na dovolenou a nikdy jsem tam nebyla sama. Studium jsem zvládala dobře. Musela jsem si ale zvyknout na každodenní komunikaci a přemýšlení v angličtině, což mě ze začátku hodně vyčerpávalo,“ objasňuje Bernhardová. Studium zahájila v průběhu covidové pandemie, což negativně ovlivnilo celý její první ročník. Většina výuka probíhala online, a měla tedy velmi omezené možnosti se seznámit se svými spolužáky.

„Následující rok už bylo naštěstí vše v normálu a konečně jsem mohla zažít pravý oxfordský studentský život, který je velmi bohatý,“ míní mladá vědkyně.

Na Oxfordu jsou podle ní všichni studenti velmi inteligentní. „V mém oboru stojí za úspěchem a dobrými studijními výsledky hlavně dobrá organizace času a schopnost kriticky a analyticky myslet. Nejdůležitější jsou pevné nervy a schopnost zvládat stres,“ myslí si Bernhardová. Studium na Oxfordu je podle jejích slov psychicky náročné a tlak na výkon je obrovský. Proto je nezbytné mít i jiné záliby a také okruh lidí, kteří podpoří.

Na co českém gymnáziu Hanu Bernhardovou nepřipravilo, bylo psaní esejů a jiných delších odborných textů, což je značná část výuky i zkoušek na Oxfordu. „Musela jsem se naučit strukturovaně a originálně přemýšlet nad odbornými tématy a následně své myšlenky vyjádřit a obhájit. Velmi dobře se pak pozná, jestli člověk danému tématu skutečně rozumí,“ podotýká.

V rámci svého oboru se zabývá biologií rakoviny a také vývojovou biologií. Vývojová biologie ji fascinuje tím, jak spojením pouhých dvou buněk může vzniknout celý organismus. Zajímá se i obor regenerativní medicíny.

Na biologii rakoviny ji zase uchvátila její komplexnost a přizpůsobivost. „Rakovina je soubor více než 200 nemocí s podobnými principy, ale velmi odlišnými detaily na molekulární úrovni. Právě tato rozmanitost molekulárních mechanismů mě zajímá. Stejně mě fascinuje její obrovský význam v medicíně a současné inovace v její léčbě,“ popisuje.

V zahraničí zatím pracovala ve třech laboratořích. V létě roku 2022 absolvovala stáž na Institutu vědy a technologie ve Vídni, kde se věnovala výzkumu signálních drah regulujících embryonální vývoj páteře. Následující léto opět strávila ve Vídni, tentokrát na Institutu molekulární patologie, kde se zaměřila na výzkum dětské rakoviny kostí.

„Celý letošní rok jsem pak strávila výzkumem pro svou diplomovou práci na Ústavu fyziologie, anatomie a genetiky v Oxfordu. Tam jsem se věnovala výzkumu kmenových buněk a embryonálního vývoje mozku,“ vykresluje dívka z Moravy.

Vědecká práce je extrémně náročná, a tak nezapomíná na relaxaci. „Trávím čas procházkami v přírodě a sportem, jako jsou jóga, plavání nebo jízda na kole, které mi pomáhají vyčistit si hlavu. Také ráda peču, což mi umožňuje spojit kreativitu s určitou zručností a přináší radost mně i mému okolí,“ líčí studentka.

V zahraničí hodlá nasbírat co nejvíce zkušeností. „V září začnu dělat doktorát na Institutu pro výzkum dětské rakoviny pod lékařskou fakultou ve Vídni, kde se budu věnovat výzkumu Ewingova sarkomu. To je málo prozkoumaná dětská rakovina kostí s velmi špatnou prognózou,“ přibližuje své další plány.

Budoucnost chce však spojit s Českem. Ráda by si jednou založila vlastní vědeckou skupinu a chtěla by také učit na univerzitě a přenést tak zkušenosti ze studia a výzkumu v zahraničí zpět k nám.

„Čeká mě ještě dlouhá cesta, takže uvidím, jak se mi bude dařit, co mě bude bavit a naplňovat. Mým největším pracovním snem je ale moci se jednou ohlédnout zpátky a vědět, že má práce pomohla dodat naději nemocným lidem,“ uzavírá Bernhardová.