Webb putuje vesmírem a nadále se rozbaluje. Na řadu přišlo sekundární zrcadlo

Ve středu pokračovalo rozkládání Webbova teleskopu. Na řadu přišla optická část dalekohledu (OTE). Okolo 16:00 SEČ započalo rozkládání nosníků SMSS držících sekundární zrcadlo a jeho umístění do pracovní pozice.

„SMSS má po rozložení tvar trojnožky,” okomentoval to specialista na kosmonautiku Michal Václavík z České kosmické kanceláře.

Sekundární zrcadlo má průměr 0,74 m a je vyrobeno z berylia, které je pozlaceno. Stejně jako segmenty hlavního zrcadla je i sekundární zrcadlo podle Václavíka vybaveno šesticí tzv. akčních členů neboli aktuátorů pro zajištění jeho správné polohy a orientace.

„V 17:27 SEČ bylo ve středu dokončeno vyklápění konstrukce SMSS se sekundárním zrcadlem Kosmického dalekohledu Jamese Webba. To se nyní nachází ve vzdálenosti 7,2 m od primárního segmentového zrcadla,” informoval tuzemský odborník na Twitteru.

Podle zpravodajské stanice BBC to připravuje půdu pro velmi důležité plné „rozbalení” a pozdější operování Webbova obřího primárního zrcadla - největší odrazné plochy, která kdy byla vyslána na oběžnou dráhu.

S průměrem 6,5 metru tento obří útvar zachytí světlo z úplně prvních hvězd, které se v kosmu zažehnou. Velká velikost zrcadla mu umožní zachytit ty nejslabší signály v těch nejnáročnějších detailech.

Nicméně bude „k ničemu”, pokud světlo, které nasbírá, nebude možné nasměrovat do přístrojů celého dalekohledu, vlastně vesmírné observatoře. A to bude právě role onoho sekundárního zrcadla o šířce 74 cm nastaveného před tím hlavním, připomíná BBC.

Primární zrcadlo se skládá z 18 šestiúhelníkových beryliových zrcadel o celkovém průměru 6,5 m, jejichž polohu půjde ovládat ze Země.

Ve čtvrtek odpoledne pak u JWST dále dojde k vyklopení radiátoru ADIR na zadní části přístrojového modulu ISIM. Systém radiátorů na ISIM je složen z pěti panelů, přičemž jejich hlavním úkolem je zbavit Webba přebytečného tepla z vědeckých přístrojů a zrcadel.

Jak jsme již psali, tým ovládající tento vesmírný teleskop dokončil v úterý významnou etapu mise, když se mu podařilo rozvinout celý sluneční štít.

Tepelný štít se skládá z pěti vrstev speciálního materiálu zvaného Kapton. Vnější vrstva, která bude jako jediná čelit přímému slunečnímu záření, je silná 0,05 milimetru. Další čtyři jsou pak dvakrát tenčí, a mají tak přibližně tloušťku lidského vlasu. Budou chránit vědecké přístroje před slunečním teplem.

Teleskop bude natočen permanentně štítem ke Slunci a jeho obří zrcadlo a detekční přístroje budou naopak na odvrácené straně. Na „horké” straně zařízení může teplota vystoupat až na 110 stupňů Celsia, druhá strana však musí pro zdárné fungování observatoře udržovat teplotu pod minus 223 stupni Celsia.

Raketa s teleskopem odstartovala 25. prosince z Francouzské Guyany. Dalekohled je příliš velký na to, aby se vešel vcelku do rakety, takže cestoval složený. Zařízení je stále na cestě na svou oběžnou dráhu, která bude od Země vzdálená 1,5 milionu kilometrů a na niž dorazí koncem ledna.

Na jeho postupném „rozbalování” se podílí stovka inženýrů, kteří pracují v americkém Baltimoru 24 hodin denně.

Pro sledování přesné polohy teleskopu zřídila NASA speciální webovou stránku.

Pojmenován byl po Jamesi E. Webbovi, jenž byl ředitelem NASA v 60. letech, v době, kdy vrcholily vesmírné závody USA a SSSR.

Lidé zatím výkonnější teleskop do kosmu nevypustili. Na rozdíl od Hubbleova teleskopu nebude tento pozorovat vesmír z nízké oběžné dráhy Země, ale z tzv. druhého Lagrangeova bodu (L2), kde se vyvažují gravitační síly Země a Slunce. Díky tomu může Webb udržovat stabilní pozici a zároveň je dostatečně daleko od Slunce, aby dokázal zachytit velice slabé infračervené záření, které dorazí na jeho zrcadla z prvních hvězd a galaxií, jež vznikaly před 13,5 miliardy let.

Nové výzkumy navíc naznačují, že brzy budeme moci otestovat jednu z nejkontroverznějších teorií britského fyzika Stephena Hawkinga. V 70. letech 20. století Hawking zformuloval úvahu, že temná hmota, neviditelná látka, která tvoří většinu hmoty ve vesmíru, může pocházet z černých děr vytvořených v prvních okamžicích velkého třesku. Tolik potřebná data by mohl přinést právě teleskop Jamese Webba.