Vzorky z asteroidu Bennu možná byly součástí dávného světa pokrytého oceánem

Předběžné výsledky analýz zveřejněné vloni v říjnu až v prosinci naznačovaly, že vzorky z Bennu obsahují jak uhlík, tak vodu, ale také jisté organické molekuly a další tehdy ještě neidentifikované materiály. Zdrojem rychlých analýz byly tehdy malé částečky jílovitého materiálu pocházející z asteroidu, „seškrábnuté“ z povrchu návratového pouzdra.

Teprve 10. ledna tohoto roku se však vědcům a inženýrům z NASA povedlo úplně otevřít pouzdro s většinou materiálu odebraného sondou z povrchu Bennu. Zdržení způsobily zaseklé šrouby, jimiž bylo upevněno příslušné víko. Pouzdro bylo nutno otevřít velmi opatrně, aby nedošlo ke kontaminaci či poškození materiálu uvnitř.

Místem děje je zde Kuiper-Arizona Laboratory for Astromaterials Analysis na Arizonské univerzitě. Tamní výzkumníci používají pokročilé nástroje, aby prozkoumali vzorky ze sondy až do atomární úrovně.

Počátkem února vedoucí týmu OSIRIS-REx Dante Lauretta, profesor planetárních věd na Arizonské univerzitě, který stojí za touto průkopnickou misí, sdělil časopisu New Scientist svoji odvážnou představu o tom, že Bennu mohl být kdysi před miliardami let součástí nějaké planet(k)y pokryté oceánem či menšího tělesa bohatého na vodu.

„Moje pracovní hypotéza je, že se jedná o pradávný oceánský svět,“ řekl hlavní výzkumník mise OSIRIS-REx.

Mise OSIRIS-REx byla obrovským úspěchem a sonda přivezla mnohem větší množství vzorků, než jaké bylo původně plánováno. Jak NASA potvrdila tento týden ve čtvrtek, sonda dopravila na Zemi celkem 121,6 gramu materiálu z planetky Bennu - oproti původně plánovaným 60 gramům horniny.

„Máme nyní v katalogu více než 1000 částic, které jsou větší než půl milimetru, 28 částic, které jsou větší než centimetr, a největší částice má rozměr 3,5 centimetru,“ řekl nedávno profesor Lauretta podle portálu Space.com.

Vzorky Bennu obsahují velké množství vody uzamčené v minerálech, jako jsou jíly. Ty jsou zároveň bohaté na uhlík, dusík, síru a fosfor. Vzorky nyní představují největší nedotčený rezervoár takového materiálu na Zemi.

To, co zde bylo objeveno, bude podrobně popsáno příští měsíc na 55. konferenci lunární a planetární vědy, která se bude konat v The Woodlands v Texasu. „Zde bude prezentováno více než 70 vědeckých zpráv,“ řekl Lauretta. „Od března to všechno vypustíme do světa.“

Lauretta zakládá svou nejnovější hypotézu na dosud nepublikovaných výsledcích nedávné analýzy vzorků. Tvrdí, že součásti tenké a světlé kůry jinak tmavého tělesa Bennu jsou mj. vzácné fosfáty bohaté na vápník a hořčík. Mělo by jít o stejný materiál, jaký byl objeven v oblasti vodních průduchů na povrchu Saturnova měsíce Enceladus.

Podle současných poznatků je Enceladus menším oceánským světem, který však oplývá obrovským rezervoárem kapalné a slané vody, jenž se rozkládá pod tlustou ledovou skořápkou měsíce.

Také se ve vzorcích z pouzdra nachází hydratovaná hornina s jílovitým charakterem, připomínající pozemské hadce (serpentinity). Podobné materiály se tvoří i na Zemi, když je hornina zatlačena do mořského dna a vystavena působení vody.

Výzkumníci netvrdí, že by nálezy z pouzdra sondy ukazovaly, že na původním tělese, z něhož pochází i Bennu, existoval život. Nicméně je to potenciálně možné.

Lauretta si tedy myslí, že Bennu mohl být kdysi součástí podobného oceánského vesmírného tělesa, jako je Enceladus, i když šlo patrně jen o „minisvět“ zhruba s poloviční velikostí. A zdá se, že s tímto závěrem opatrně souhlasí i další odborníci.

„Skutečně existují podobnosti mezi mineralogií asteroidu Bennu a tím, co bylo nalezeno na Enceladu,“ řekl postdoktorand Fabian Klenner z Washingtonské univerzity pro New Scientist.

„Vracíme se tady do úsvitu Sluneční soustavy, hledáme vodítka, proč je Země obyvatelným světem, který má oceány a ochrannou atmosféru,“ sdělil Lauretta po prvních analýzách vzorků z mise OSIRIS-REx. „Největší otázkou je ale původ života a my věříme, že tento druh materiálu z Bennu je možná nějak spjat i se zárodky života“. Život se totiž pravděpodobně mohl rodit právě v oceánech.

To, co je zde pro vědce tak vzrušující, je přístup ke kosmickému materiálu, který nebyl „zkažen“ při cestě zemskou atmosférou. Asteroidy, které padají na Zemi jako meteority, se totiž pádem zahřívají. Pokud neshoří úplně, jsou tímto procesem přeměněny a navíc „poskvrněny“ pozemským materiálem, na který pak dopadnou. Může být proto obtížné z meteoritů poznat původní materiál vesmírných těles. Avšak nyní zde máme vzorky z Bennu přímo v jejich originální podobě.

„Bennu je fosilní snímek jednoho z nejpůvodnějších materiálů ve Sluneční soustavě,“ prohlásil Michael Wong, astrobiolog z Carnegie Science. „Ale mezi jeho vznikem a okamžikem, kdy v podstatě zamrzl a přestal se vyvíjet jako planetární těleso, přesto uplynulo trochu času.“

Díky tomuto intervalu změn máme v Bennu také určité vodítko k tomu, jak se podobná 4,5 miliardy stará kamenná tělesa mohla vyvíjet. Mise jako OSIRIS-REx - kromě toho, že informuje vědce o původu Bennu - nám pomůže také propojit vzorky meteoritů, které máme v našich pozemských sbírkách, s asteroidy v pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem, ze kterých meteority pocházejí.