Zřizovatelé a školy - každý mluví jinou řečí?

Blíží se období přijímacích zkoušek žáků devátých tříd na střední školy. Nový zákon, který dovoluje podávat až tři přihlášky, zcela mění a komplikuje zavedené postupy minulých let, a to navíc celkem zbytečně v době kdy dětí, tedy uchazečů, ubývá a převis poptávky nad nabídkou míst na středních školách je ve většině případů minulostí. Školy bojují o žáky, přijímací zkoušky ruší, kvalita uchazečů i na prestižních školách se snižuje. Prováděcí vyhláška k zákonu stále chybí.

Rozvoj základních dovedností ve výuce závisí na kolektivu učitelů, neodmyslitelnou roli hraje další vzdělávání pedagogů, nejen formou společně organizovaných kurzů, ale také samostudiem. Nejúčinnější jsou v této oblasti vícedenní projekty, kde má učitel možnost děti pozorovat, hodnotit a následně obsah i formu výuky přizpůsobit. Termín „kompetence“ je však stále pro ředitele, učitele i rodiče těžko přijatelný, přednost by dali českému slovu „dovednost“.

Dlouhodobě si většina škol stěžuje na malý zájem ze strany rodičů, v některých případech dokonce na jejich sporné chování při řešení např. přestupků jejich dětí. V očích rodičů, ale i širší veřejnosti, nemá učitelská profese již tolik uznání, o respektu k ní můžeme mluvit jen stěží. Jedním z pilířů tohoto stavu je i dlouhodobé finanční podhodnocení pedagogických pracovníků.

Během diskuse vyvstala také otázka kázně, morálky a výchovy žáků základních škol. O vzrůstajícím počtu výchovných problémů se dočítáme v médiích, hovoří o ní rovněž odborníci. Ředitelé škol, zástupci, ale i zřizovatelé z menších obcí, kde je možné být v kontaktu s žáky snáze než ve velkých městech, se shodují, že počet výchovných deliktů, přestupků, ale i agresevity se zvyšuje. Výchova je neoddiskutovatelně primárně otázkou rodiny, ze které by si dítě mělo přinést sociální a pracovní návyky. Škola je pak může dále rozvíjet. Vztah ke vzdělání nemůže vybudovat pouze škola, záleží také na přístupu rodiny.

Z pohledu menších zřizovatelů je možné navázat se školami osobnější vztahy a práci ředitele hodnotit dle širšího spektra kritérií. Ve větších městech je hlavním kritériem hospodaření s finančními prostředky a celkově spíš „technická“ kritéria namísto těch „výukových“.

Zřizovatelé se se zástupci škol shodují, že vybavenost školních učeben počítači se zlepšuje, i přes veškerou snahu ale technika zastarává, vývoj jde rychle kupředu a financí není nazbyt. Počítač je však ve výuce nepostradatelnou pomůckou, na oblíbenosti získávají také interaktivní tabule. Na druhou stranu, jak se měli možnost dozvědět účastníci setkání od jedné paní ředitelky, která na vlastní škole zrealizovala průzkum, průměrná doba, kterou žák základní školy stráví u počítače, přesahuje alarmující počet sedmi hodin denně!

Z výroční zprávy Pardubického kraje vyplývá, že kraj má „nepříznivý stav ve skupině dětí ve věku povinné školní docházky“. Zatímco kraj má zájem optimalizovat sítě škol, zřizovatelé /obce/ zaujímají opačné stanovisko. Sloučení škol a nebo naopak zachování jejich rozmanitosti jsou dvě strany jedné mince, rozhodnutí mezi nimi není jednoduché. V diskusi bylo otevřeno také téma vzdělávání cizinců, které se vstupem ČR do EU, resp. se zvyšující se migrací z jiných zemí, nabývá na aktuálnosti.