Vítězové soutěže NSZ: Za výhru notebook, nebo dva měsíce v Číně

David Lukeš i Sirui Cheng nemuseli o přijetí na vybrané školy pochybovat. Kromě toho si ale připsali na svůj studentský účet G2 po 65 000 korunách jako slušný vklad do prázdnin a do začátku vysokoškolského studia. V soutěži Národních srovnávacích zkoušek uspělo dalších 18 uchazečů, pro které začaly prázdniny skutečně skvěle: finanční odměnou a studentským účtem od Komerční banky.

Letos tomu bude stejně tak. Někteří z úspěšných uchazečů však budou muset řešit přeci jen jeden problém: kterou školu z těch, které přijímají podle Národních srovnávacích zkoušek a na které si podali přihlášku, si pro studium nakonec vybrat?

Tajemství to není, rád bych si pořídil notebook. Nebudu tvrdit, že má sloužit ke studijním účelům, protože aspoň ze začátku hodlám využít jeho výpočetní potenciál spíše k relaxačním činnostem. Zbytek peněz se asi bez většího přemlouvání rozkutálí, jak je jejich dobrým zvykem. Pak mi během dlouhých zimních večerů nezbude než vylovit z archivu šek od společnosti Scio a kochaje se jím vzpomínat na svou zašlou slávu a neuvážené investice do rychle stárnoucích technologií.

Svým spolužákům a kamarádům bych měl spíš poděkovat, že jsme každý nový literární či hudební objev zkoumali společně, sdíleli okouzlení a ulehčovali si navzájem zklamání. Za Zappu a Floydy vděčím jim, i když Jakub fatalista by se možná ušklíbl, že to všechno stejně bylo již dávno psáno tam nahoře. Pokud jde o reality show (Frank Zappa by asi použil svou formulaci  „ten sliz, co vytéká z televize“), jsou součástí veřejného prostoru, což každého nutí k nim zaujímat postoj a podle něj se zařazovat do společenské skupiny, která mu vyhovuje.

Původně jsem svůj názor na tyto pořady shrnul do rádoby výmluvné uštěpačně nechápavé grimasy, ale postupně jsem od ní upustil. Jednak proto, že a priori agresivní přístup zbytečně jitří emoce a brání potenciálně obohacující rozmluvě, a pak taky z toho důvodu, že jsem jich čas od času neušetřil ani svoji televizi. Koneckonců, občas se v nich vyskytne rozhovor, jehož absurdní šarm si nezadá s půvabem scény Clevingerova soudu v Hlavě XXII.

Pokud máte možnost a chuť, žijte nějaký čas v zemi, jejíž jazyk si chcete osvojit. Pokud jste líný zápecník (což je bohužel též můj případ), buď se nechte k pobytu donutit okolnostmi nebo aspoň čtěte, poslouchejte hudbu a sledujte filmy v originále. V každém případě se snažte nasát kulturní ovzduší toho kterého národa, protože jazyk není jen soubor gramatických a výslovnostních pravidel, a mezi „domluvit se“ a „popovídat si“ je v zážitku propastný rozdíl, který stojí za to překonat.

Chtěl bych jet spíš za angličtinou, protože Francii i jiné francouzsky mluvící země znám přece jen o něco lépe. Rád bych chvíli žil ve Spojených státech amerických nebo ve Velké Británii, a pak si znovu přečetl třeba Golda za všechny peníze nebo Šťastného Jima. Chtěl bych vědět, jestli ty knížky začnu vnímat jinak.

Boj mezi mou svědomitostí a leností vyhrává moje nerozhodnost – chtěl bych oboje. Zatím mám o vysokoškolském životě představy tak mlhavé, že se takovými utopickými vizemi můžu beze studu vážně zaobírat.

Na to asi budu schopen v plné míře odpovědět až příští rok, ale docela se těším na to, že budu konečně moct studovat oblasti, které mě opravdu zajímají. Na druhou stranu se bojím, jestli mi to třeba po chvíli nezačne připadat jednotvárné. Předměty vyučované na gymnáziu v sobě totiž nesou spásnou rozmanitost, díky které se dokážete po dobu pětačtyřiceti minut nadchnout i pro biologii, třebaže rašící dužnatý list fíkusu vás nevzrušuje a představa lumbální punkce se vám vyloženě hnusí.

Nepochybně budou nejdelší, ale nejkrásnější? Byli jsme nedávno s kamarádem v hospodě a došli jsme k závěru, že nejkrásnější prázdniny už byly. Nevím, třeba ty nastávající nakonec těmi nejkrásnějšími budou. Ale rozhodně ne už letos. Klidně až tak za dvacet let.

Já jsem ještě o tom moc neuvažoval, ale určitě se najde nějaké využití, zatím ji asi nechám v bance.

Pocházím z Číny, konkrétně z města Changsha, je to docela velké a rozvinuté město, má 2,7 mil. obyvatel, je to hlavní město provincie Hunan. Městem protéká řeka Xiangjiang, která rozděluje město na západní a východní část a je široká 500 až 1000 metrů. Mám tedy v tomto ohledu trochu jiná měřítka, tudíž jsem byl překvapen, když jsem viděl Dunaj v Bratislavě, protože Dunaj v mém povědomí byl velkou řekou.

Naše město je taky nalezištěm vzácné ženské mumie, doba života této ženy je datována před 2 200 lety a při nalezení byla mumie perfektně zachovalá, její kůže i svaly byly ještě elastické. Prostě zajímavé místo.

Přijel jsem s matkou v jedenácti letech, tedy v roce 1999.

Žije se mi tu teď, přes počáteční obtíže (jazykové i zvykové), velmi dobře. Ostrava, i když je nejznečištěnější v ČR, je ve srovnání s čínskými velkoměsty velmi čistá. Pro Číňany bylo velkým překvapením, když jsem jim vyprávěl, že máme les ve městě a bydlíme od něj asi minutu chůze.

Samozřejmě Češi se povahově hodně liší od Číňanů i česká kultura je hodně odlišná, proto jsem těžce přivykal českému způsobu života, teď je to mnohem lepší.

Konkrétně nevím, rád poznávám nové kultury. Asi to bude někde v Evropě nebo v Číně. Určitě bude záležet na tom, kde seženu dobrou práci.

Určitě většina čínských studentů má vysoké cíle a jsou schopni za nimi jít, protože v Číně je kladen velký důraz na vzdělání a studium je velmi náročné, i když teď slýchávám, že v posledních letech studentům trochu ulevili, protože to bylo naprosto nesrovnatelné se studiem někde v zahraničí.

To nedokážu přesně říci, ale doufám, že se to tak stane, protože považuji vzdělání za hodně důležitou věc, která z velké části, možná i zcela určuje, jakým člověkem se jedinec stane.

Pojedu do Číny a navštívím své známé, tj. dědečky, babičky, tatínka, strýce, spolužáky atd. a zůstanu tam dva měsíce, takže to je na celé prázdniny. Hodně mi chybí taky pravá čínská kuchyně, takže budu hlavně baštit „dobroty".