Václav Hořejší: Se snahou o likvidaci Akademie věd se setkáváme již potřetí

V titulku článku jsem záměrně použil silnější výraz, v současné chvíli není situace až tak dramatická. Ale je možné, že by k likvidaci přece jen mohla směřovat. Se snahami o likvidaci Akademie věd se totiž potýkáme již od roku 1990, tato je třetí. Vycházejí od určitého typu politiků, ale také od některých lidí z univerzit.

Situace je pořád otevřená, nyní počítáme s redukcí na rok 2010, pro další roky se to doufám ještě podaří změnit. Akademie věd by totiž jinak přišla o 45% svého tzv. institucionálního financování, to znamená o peníze, které těžko můžeme nahradit jinak. Hradí se z nich většina mezd našich pracovníků a také například náklady na provoz budov.

Tyto náklady se nedají financovat jinak, není na ně možné použít granty ani další programové prostředky. Z toho vyplývá, že by se Akademie musela redukovat rušením některých ústavů. K rušení již v minulosti došlo v roce 1993, kdy byl rozpočet náhle zkrácen o 30% a mnoho ústavů bylo zrušeno. Tehdy to podle mého názoru mělo dobrý efekt, protože díky této redukci odpadl z akademie ten méně kvalitní výzkum.

Protože k odstranění toho špatného už tehdy došlo. Myslíme si, že žádnou podobně drastickou redukcí jiná instituce neprošla. Před ní měla Akademie věd asi 13 000 zaměstnanců, po ní přibližně 6 000 a nyní má okolo 7 000. Rozhodně by se Akademie měla zkvalitňovat dále, ale ne cestou redukce. Na našem ústavu jsme po mém příchodu naplánovali zrušení části méně perspektivního výzkumu, ale nahradili jsme jej jiným, pod vedením nových vedoucích pracovníků.

Největší část spolknou nárůsty mezd a provozních nákladů budov (neustále rostoucí ceny energií). Zbytek se spotřebovával na renovace zastaralých budov a zlepšení přístrojového vybavení, které bylo dlouhá léta až katastrofálním způsobem zanedbáváno.

Chápeme, že se musí šetřit, a tak se omezíme. Budou zejména zastaveny stavební investice, nebudou peníze na nákup přístrojů, přinejhorším by se zrušily i některé ústavy. Tuto situaci lze ještě ustát, likvidační by byl ale plán k roku 2012.

Světovou vědu by to rozhodně nepoznamenalo, česká by ale výrazně utrpěla. Ústavy Akademie věd jsou tzv. veřejné výzkumné instituce a mají velkou autonomii. Máme velice pružné řízení a málo byrokracie, tedy podmínky, které nám univerzity s mnohem komplikovanějším řízením a podřízeností ministerstvu školství vlastně mohou závidět. Přechodem pod univerzity by se bezesporu snížil vědecký výkon, vlivem horšího, neefektivního prostředí. A hlavně – univerzity by na ty nově příchozí stejně neměly peníze.

Naprosto souhlasím. Je ale třeba říci, že tzv. účelové financování je zásadní pro základní i aplikovaný výzkum. Náš Ústav molekulární genetiky pro letošní rok získal asi 140 mil. Kč z institucionálního financování. Dalších asi 150 mil. Kč máme z účelového financování, tedy z grantů a tzv. programových projektů. Na univerzitách je kombinace zdrojů podobná. Politici si naivně představují, že by se investice do aplikovaného výzkumu měly vracet asi během dvou až tří let, což je úplný nesmysl.

Ve skutečnosti ty nejúspěšnější aplikace vědy do praxe po celém světě vyplývají ze špičkového základního výzkumu, a ten se nedá rozhodně měřit v horizontu tří let. Opravdové světové vědecké špičky byste ovšem v České republice spočítal na prstech jedné ruky! Aplikovaný výzkum u nás na moc dobré úrovni není, peníze do něj investované se sotva tak vrátí, ale těžko znásobí! Kdyby jej vláda chtěla výrazně více podporovat, pak by to samozřejmě muselo být na úkor základního výzkumu, protože celkový balík peněz na výzkum je pouze jeden.

Pokud je základní výzkum jen průměrný, žádná světoborná praktická aplikace z něj zpravidla nevzejde. Jsem tedy přesvědčen, že hlavním úkolem státu je maximálně podpořit excelenci v základním výzkumu, výchovu špičkových mladých badatelů, z nichž většina se pak bude věnovat kvalitnímu aplikovanému výzkumu v soukromém sektoru. V této oblasti může stát pomoci nejlépe optimalizací daňové politiky a legislativního prostředí výhodného pro firmy investující do inovací a vysokých technologií.

Ze skutečně špičkového základního výzkumu začnou ty opravdu cenné aplikace padat samy... Bez něj není nic pořádného k aplikování. Státní peníze vložené do podřadných aplikací (typu „trochu lepší šampon“ nebo „vývoj o něco levnějšího lepidla, které se už dělá jinde“) nejsou dobrou investicí.

Bezesporu by to mělo negativní účinky. Ústavy Akademie věd se výrazně podílí na výuce a vzdělávání studentů, mnoho z nich u nás vypracovává své experimentální diplomové a disertační práce a my na vysokých školách přednášíme. Pakliže nyní má školitel na vysoké škole na starosti tři diplomanty nebo doktorandy, tak by jich měl potom třeba dvojnásobek, a to by bylo samozřejmě na úkor kvality.