Článek
K tomu účelu zřídilo i webovou stránku, na které jsou zodpovězeny údajně nejčastější otázky novinářů týkající se státních maturit. O rizicích, která vyplývají ze zkušeností ze zahraničí, se zde však nemluví.
1. Zhoršení kvality výuky
Zahraniční zkušenosti prokazují, že po zavedení státních maturit školy věnují přípravě na maturitu mnohem více času. Příprava na státní maturitu pak ve školách probíhá na úkor jiných, z hlediska samotného vzdělávání daleko důležitějších činností. Například polské školy podřídily přípravě na státní maturitu většinu vyučovacích hodin, a to i v případě nematurujících ročníků.
2. Diskriminace škol s horšími výsledky ve státní maturitě
Jedním z argumentů pro zavedení státní maturity je představa, že tato zkouška poskytne mimo jiné informace o kvalitě výuky na jednotlivých středních školách. Oponenti však namítají, že pro hodnocení skutečné práce školy je zapotřebí znát nejen kvalitu žáků na výstupu, ale také na vstupu.
O kvalitě vypovídá rozdíl, tzv. přidaná hodnota školy. Tu ale maturita nezjistí. Výsledek státní maturity může znamenat pouze to, že škola přijímá výborné nebo horší žáky. Skutečnost, jakého pokroku učitelé s žáky v průběhu studia dosáhli, však státní maturita neodhalí.
3. Využití v přijímacím řízení na VŠ? Velmi mlhavé
Ministerští úředníci počítají s využitím státní maturity v přijímacím řízení vysokých škol. Rozhodnutí pro zohlednění výsledků maturity však plně náleží samotným fakultám. Některé školy již o výsledky státní maturity zájem projevily, některé nikoliv, většina čeká, jaké budou její výsledky. Na státní maturitě vysoké školy odrazuje obecně to, že neobsahuje (ani nemůže obsahovat) zkoušky zkoumající studijní předpoklady uchazečů o studium na VŠ.
A právě zkoumání obecných studijních předpokladů, nikoliv znalostí, je v přijímaní na vysoké školy v současnosti klíčové. Při stále se zvyšující diverzitě vysokoškolského studia i rozevírající se škále maturantů ze všech typů středních škol se ukazuje tento nástroj velmi potřebným, a to zejména u škol s velkým převisem zájmu o studium.
K podobnému názoru došly i prestižní britské univerzity, jako například Oxford, kterým už nestačí k přijímání výsledky tamní obdoby státní maturity, zkoušky A – Level, a přistupují k testování obecných studijních předpokladů svých uchazečů pomocí testu Graduate Record Examination (GRE), který se běžně užívá v americkém univerzitním prostředí.
Ani dvouúrovňová maturita neřeší nic z hlediska kvality vzdělání na jednotlivých středních školách. Uchazeč ze školy, která je méně kvalitní, je zákonitě diskriminován tím, že v případě horšího výsledku státní maturity se jeho přístup k vysokoškolskému studiu omezí nebo zanikne.
Státní maturita byla několik let využívána jako hlavní kritérium v přijímání na VŠ například ve Slovinsku. Poslední dva roky středoškolského studia však výuku deformovaly v pouhou honbu za potřebnými body ze státní maturity. Slovinské ministerstvo školství z tohoto důvodu navrhlo od této praxe ustoupit.
4. Znehodnocení maturitní zkoušky
Dalším možným rizikem je znehodnocení maturitní zkoušky. V Polsku, které státní maturitu zavedlo v roce 2005, přistoupil tehdejší ministr školství Roman Giertych k bezprecedentní „maturitní amnestii“. Ta spočívala v tom, že maturanti, kteří nesplnili podmínky pro dosažení státní maturity, dosáhli na státní maturitu díky dodatečné změně podmínek. Ministr sáhl ke změně podmínek „za pochodu“ po nátlaku desetitisíců neúspěšných maturantů a jejich rodičů.
5. Administrativní rizika spojená se státní maturitou
Nebezpečí vyplývá přirozeně i z administrativního zajištění testování v rámci státních maturit. Na Slovensku například studenti v důsledku administrativní chyby dostali ke zkoušce již vyplněné testy. Ke stoprocentní spolehlivosti má daleko i činnost Centra pro zjišťování výsledků ve vzdělávání (CERMAT), organizace pověřené přípravou státní maturity.
Nebezpečí vyplývá přirozeně i z administrativního zajištění testování v rámci státních maturit. Na Slovensku například studenti v důsledku administrativní chyby dostali ke zkoušce již vyplněné testy. Ke stoprocentní spolehlivosti má daleko i činnost Centra pro zjišťování výsledků ve vzdělávání (CERMAT), organizace pověřené přípravou státní maturity.
CERMAT se v minulosti dopustil fatálních chyb například v projektu Maturita nanečisto. Jednalo se o trhliny v komunikaci se školami, logistické či organizační nedostatky, ale i prokazatelné chyby v zadání úloh.