Článek
Imigrace je patrně největší problém, kterému aktuálně španělské školství čelí. Ze země s tradičně vysokým podílem vlastních emigrantů po celém světě, se zhruba od roku 1995 začala stávat země pro emigraci cílová. Před několika lety přišlo několik milionů lidí z Ekvádoru, kde se zhroutila tamní ekonomika, z Dominikánské republiky a dalších zemí Latinské Ameriky, které mají na Španělsko přirozené jazykové vazby i vazby historické z dob koloniálních.
Mluví se však také o 2 miliónech Rumunů a mnoha dalších přistěhovalcích přicházejících z Ukrajiny, Moldavska a Polska, a dále Maroka, zemí subsaharské Afriky nebo Číny.
Otázka španělského rodiče: Kolik máte na škole imigrantů?
Vysoký nárůst imigrace s sebou samozřejmě přináší i populační oživení. Španělské školy začínají být etnicky velmi různorodé - děti všech imigrantů mohou zdarma navštěvovat španělské školy. Pro řadu rodičů, kteří jsou etnickými Španěly, je to ale velký problém. Jedním z rozhodujících faktorů při výběru školy se pro ně stal údaj o počtu dětí imigrantů, které na škole studují.
Španělé jsou relativně tolerantní a imigraci zatím zvládají bez větších problémů či excesů, všude ale poukazují na problémy s nestejnou úrovní dětí na vstupu: zatímco úroveň znalostí dětí z bývalého východního bloku prý obvykle převyšuje úroveň místních žáků se španělskými kořeny, děti z Ekvádoru či San Dominga mnohdy ve 12 letech neumějí ani číst. Je-li ve třídě takových dětí 50 %, klesá rapidně celková úroveň vzdělávání a rodiče se proto obávají, aby jejich děti nebyly druhotně tímto negativním efektem postiženy.
Školy se brání imigrantům zaváděním poplatků
Na to zareagovali soukromé školy placené z veřejných zdrojů (concertados), které se začaly objevovat zhruba v tu samou dobu, kdy do země začali ve zvýšené míře přicházet imigranti. I když teoreticky nesmějí concertados odmítnout žádné dítě a nesmí vybírat školné, v praxi vybírají poplatky na tzv. extrakurikulární aktivity, uniformy, pravidelné „dary“ na opravu budovy apod.
Poplatky tak mají demotivovat přistěhovalce, kteří si nemohou dovolit škole takovýmto způsobem přispívat. Poplatky se totiž pohybují od 40 - 50 € měsíčně, pokud je řeč o provinční škole, která kromě „očisty od imigrantů“ nic jiného nenabízí, ale klidně i přes 300 € měsíčně ve standardní ceněné škole v Madridu, která nabízí více hodin angličtiny, ICT, extrakurikulární aktivity atd. Někde údajně poplatky tohoto charakteru dosahují až neuvěřitelných částek pohybujících se okolo 1000 € měsíčně.
Z pohledu zákona a také z hlediska hlavně státních škol, které si na tuto rozmáhající se praxi stěžují, je takové jednání v rozporu s legislativou. Jedná se ale o tiché tajemství, o němž všichni vědí, ale které nikdo neodsuzuje a asi ani nemíní soudit. Jen pro představu, v Madridu je státních škol kolem 60 % a zbytek tvoří školy soukromé, převážně concertados.
Náběh na segregaci?
V průměrné madridské státní škole je minimální podíl imigrantů zhruba 20 %, v některých zónách pak stoupá až ke 100 %. Školy, kde je podíl vyšší, mají více volnosti (při shánění učitelů apod.) a peněz, nesmí se ale vytvářet „zvláštní školy“ a podobná nestandardní vzdělávací zařízení. Na vstupu mohou školy pouze organizovat intenzivní jednoroční kurzy španělštiny pro imigranty z nešpanělsky mluvících zemí.
Silná imigrace způsobuje, že příliv dětí do španělského školského systému je velký a není problém naplnit třídu. Poměr etnických Španělů v těchto třídách je ale nízký a konkurence mezi školami se vede o to, jak přilákat právě tuto skupinu a odlákat imigranty. Otevřeně to ale samozřejmě nikdo nepřizná. Lákadly jsou právě tzv. extrakurikulární aktivity, zvýšená pozornost výuce cizích jazyků a ICT. V poslední době je také populární zřizování bilingvních škol, kde je část výuky vedena v anglickém nebo francouzském jazyce.
Převzato z Učitelského zpravodaje.