Článek
„Jmenuji se Emilie Julien, vystudovala jsem byznys management na Vysoké škole v Grenoblu.Tři roky jsem pracovala jako nákupčí v automobilovém průmyslu ve Francii. Jsem přizpůsobivá, orientovaná na výsledek své práce, zvyklá pracovat v mezinárodním prostředí. Hovořím francouzsky, anglicky, německy a italsky. Ráda bych dlouhodobě nebo i trvale pracovala mimo Francii, nelépe opět v oblasti automotive.“
Nárůst podobných žádostí zaznamenává řada velkých personálních kanceláří v České republice. Uplatnění pro zahraniční zájemce ale dokáží najít jen zřídka.
Touha poznat nové prostředí
„Důvodem pro to, že se tito lidé začali zajímat o pracovní příležitosti u nás, není, jak by se zdálo na první pohled, ekonomická recese v některých západoevropských zemích. Motivem je většinou snaha získat zajímavou zahraniční zkušenost, vymanit se ze stereotypu, vyzkoušet své schopnosti a možnosti v jiném sociálním, kulturním a pracovním prostředí, začít takříkajíc od píky, bez podpory rodiny a přátel, vybudovat si existenci vlastním přičiněním,“ vysvětlil Právu Miroslav Hofírek, majitel personálně poradenské kanceláře Hofírek Consulting.
Některým zahraničním profesionálům podle něj připadá naše kvalita života dokonce vyšší než v jejich mateřských zemích, kde se cítí být až příliš svázáni konvencemi a zažitými stereotypy.
Často míří i mimo Prahu
„Jejich profesní životopisy jsou zpravidla podrobněji a zejména precizněji zpracovány než u srovnatelné skupiny domácích zájemců a imponují kvalitním vzděláním, jazykovými znalostmi a především flexibilitou. Jejich cílem není kupodivu vždy Praha, jsou připraveni pracovat i v regionech, které se našim kandidátům nezdají příliš atraktivní,“ upozornil Hofírek.
Jak dodal, nadaní cizinci chtějí zpravidla poznat jinou kulturu, nové lidi, a často se zajímají třeba i o technologickou vyspělost zaměstnavatele a jeho schopnost pronikat na nové trhy.
Imponují svým vzděláním, jazykovými znalostmi, flexibilitou. Naše firmy se ale obávají administrativy a jazykové bariéry
Většina personalistů v českých firmách se však staví k podobným nabídkám zahraničních uchazečů značně rezervovaně. „Obávají se administrativních problémů, jazykové bariéry. Jsou nedůvěřiví, jednání končí zpravidla větou „…já nevím…my bychom asi raději někoho místního“,“ poznamenal Hofírek.
Přestože drtivá většina těchto žádostí bývá nevyslyšena, postupné přibývání zahraničních odborníků v českých firmách je už dnes trendem, který bude podle něj do budoucna zřejmě sílit.
Již nyní totiž u nás pracuje řada cizinců, kteří se dokonale etablovali, zvládli na velmi dobré úrovni češtinu a třeba i svůj vztah k zemi, odkud pochází, dokázali využít i ve prospěch českého zaměstnavatele.
„Koneckonců, i Čechů, kteří se vydali za prací a kariérou do světa, často bez jazykové výbavy, znalosti prostředí a byli úspěšní, není vůbec málo,“ uzavřel Hofírek.