Vzácnou orchidej z Českého ráje pomohou zachránit liberečtí botanici

Střevíčník v minulosti rostl v české krajině hojně, avšak prakticky vymizel kvůli nevhodné výsadbě smrkových lesů, které mu nesvědčí. Ničí Fho též přemnožená spárkatá zvěř okusováním či vyhrabáváním ze země, podíl viny na mizení orchideje mají i lidé, kteří si i celé trsy rostlin dříve vyrýpávali a přenášeli do zahrad.

Ochranáři zahájili projekt na záchranu střevíčníku na Maloskalsku, do kterého se zapojili i odborníci z Botanické zahrady v Liberci. Část ochrany je směřovaná do lokality výskytu orchideje, která je v chráněné krajinné oblasti Českého ráje.

„Zaměříme se na péči o jediné místo, kde dosud roste. Plánujeme prosvětlit les, aby tu měl vhodné podmínky. Zároveň chceme ve spolupráci s libereckou botanickou zahradou vypěstovat ze semen rostlinky, které vysadíme jednak na místo, kde střevíčník nyní přežívá, jednak na další vhodná místa v Českém ráji,“ objasnil Jiří Klápště z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

Květiny budou ochranáři také oplocovat, aby je nemohla okusovat zvěř.

Botanici mají za úkol vypěstovat nové rostliny tak, aby maloskalská populace mohla být posílena z vlastního genofondu. Na Maloskalsku posbírají semena a následně z nich budou pěstovat nové rostliny.

„Máme zkušenosti s pěstováním jiných chráněných druhů rostlin, např. tučnice české. Se střevíčníky ještě zkušenost nemáme, avšak kolega je v kontaktu s botanikem z Rakouska, který už tento druh orchideje úspěšně pěstoval a jehož zkušenosti můžeme využít,“ uvedl ředitel botanické zahrady Václav Lenk.

Odhaduje, že než vyrostou první použitelné rostliny k návratu do přírody, potrvá i dva až tři roky.

Zajistit, aby rostliny skutečně vyrostly, totiž není snadné. Rozhodující je už sběr semen – záleží třeba na tom, v jakém stavu jsou a kdy se sesbírala. Navíc jsou tak drobná, že se snadno mohou kontaminovat.

„Abychom zvýšili šanci na úspěch a množení urychlili, budeme provádět sterilní výsevy semen do tzv. in vitro kultur paralelně v laboratoři botanické zahrady a na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Až nám něco vyroste, bude třeba rostliny převést ze sterilního prostředí do reálných podmínek. K tomu máme v Liberci vhodné chladné skleníky, které budou rostlinám imitovat lesní prostředí,“ popsal botanik Miroslav Srba.

Střevíčníky v přírodě rostou v symbióze s mykorhizními houbami a díky tomu častěji kvetou a jsou silnější. Ze zahradnické praxe je známo, že střevíčník pantoflíček dokáže růst i bez těchto hub, ale není pak tak silný.

„Zahradnicky produkované střevíčníky bývají uměle inokulovány komerčně dostupnými kulturami symbiotických hub. Ty ale našim střevíčníkům podávat nechceme, abychom na lokalitu nezavlekli cizorodé houby a nerozvrátili tak půdní mikroflóru na lokalitě. Budeme proto odebírat vzorky hrabanky z širšího okolí rostlin na lokalitě a sterilně připravené rostliny vysadíme do této směsi. Na lokalitu pak vrátíme kompletní tandem plně adaptovaný na růst v původním prostředí,“ doplnil Srba.

Semena se sbírají na podzim, v těchto dnech střevíčníky odkvétají. Své jméno dostala orchidea podle spodní části květu tvořené vyklenutým pyskem okvětního lístku. Ten svým tvarem připomíná střevíc a je v něm skryta důmyslná past s opylovacím mechanismem. Opylení dokáží zajistit jen konkrétní druhy hmyzu, v případě střevíčníku jsou to včely pískorypky.

Střevíčník pantoflíček je vytrvalá rostlina a dožívá se i několika desetiletí. V České republice roste zhruba na stovce míst a je na pokraji vyhynutí.

Nejen orchidej má nyní zachránit nový evropský projekt Prospective Life zaměřený mj. na zastavení úbytku nejohroženějších druhů.