Článek
Vědci zaznamenali např. až desítky těchto dvoumilimetrových miniškeblí na těle ježovky neboli mořského ježka v jihoafrické lokalitě False Bay (česky Nepravá zátoka), což je mořský záliv Atlantského oceánu na samém jihu Afriky.
Studie publikovaná v červenci v časopise ZooKeys se zaměřuje na čtyři druhy z rodiny Galeommatoidea, shromážděné v oblasti jihoafrické provincie Západní Kapsko. Mezi nimi byl i onen nový druh: Brachiomya ducentiunus.
Bez ježka „ani krok“?
Nový druh byl zatím nalezen pouze na zmíněné jedné lokalitě v tzv. Nepravé zátoce, přichycený konkrétně k jednomu druhu ostnokožce, k ježovce s latinským názvem Spatagobrissus mirabilis, a to v hrubém štěrku v hloubce asi tří metrů.
Za lov škeblí hrozí mužům z Teplicka až tříleté vězení. Dopadli je kvůli chlubení
Volně žijící, tedy bez hostitelského „ježka“, tvor pozorován nebyl, jak píše vědecký server Phys.org. Tato malá škeble tím pádem očividně tráví svůj život prolézáním mezi ostny ježovek.
Nová studie, na které spolupracovali zejména odborníci z JAR a z USA, tak vrhá světlo na neprozkoumanou rozmanitost a symbiotické vztahy speciální rodiny mlžů jménem Galeommatoidea, málo známé skupiny mořských měkkýšů. Škebličky Brachiomya ducentiunus ze západního pobřeží Jihoafrické republiky právě do této rodiny patří.
„Velký africký mořský prales“
„Objev zlepšuje naše chápání diverzity skupiny Galeommatoidea a jejích ekologických rolí. Odhalením skrytého chování těchto malých, ale ekologicky vitálních organismů se snažíme posílit mořskou biologickou rozmanitost a pokročit v úsilí o ochranu těchto jedinečných biotopů,“ konstatoval vedoucí studie Paul Valentich-Scott z Přírodovědného muzea v kalifornské Santa Barbaře.
Vědci objevili na mořském dně záhadný zdroj kyslíku. Vyrábí ho hodně a nepotřebuje světlo
Studie byla provedena jako součást projektu „1001 Seaforest Species“ a podtrhuje důležitost pokračujícího výzkumu ekosystémů a mořského života v pobřežních vodách JAR. Tamní podmořské ekosystémy s řasami na dně se hovorově označují jako „velký africký mořský prales“.
Spoluautor výzkumu Charles L. Griffiths, emeritní profesor na Univerzitě v Kapském Městě, k tomu doplnil následující: „Velká část menších mořských bezobratlých zůstává v západní Jižní Africe nepopsaná a téměř každý projekt, který sbírá vzorky ve specializovaných vodních stanovištích, přináší mnoho nových záznamů a druhů.“
Galapágy a jejich unikátní živočichy ohrožuje oteplování oceánů
