Vývoj na Santorini se nedá přesně odhadnout, říká český vulkanolog

Vědecká obec je v názoru rozdělena na dva tábory. Převažující je, že příčiny současných zemětřesení, nebo spíš tektonického neklidu, jsou ryze tektonické. Souvisejí s tektonickým vývojem oblasti, s geologickým dotvářením okolí Santorini.

Druhý názor je také relevantní. Opírá se o skutečnost, že podobné zemětřesení, nebo zemětřesné roje, pozorujeme, když se v hloubce pohybuje roztavená tavenina - magma. Santorini je ostrov sopečného původu a k vulkanickým událostem tam tedy dochází, byť samozřejmě ne na každoroční bázi. Například v minulém století na Santorini a v nejbližším okolí došlo k větší vulkanické aktivitě minimálně čtyřikrát.

Řecko je seismicky významná oblast Evropy. Důvodem je subdukce (podsouvání) africké desky pod egejskou mikrodesku (euroasijskou desku). Střet desek leží jižně od Kréty a obepíná celé Řecko. Rychlost podsouvání je v průměru pár centimentrů za rok.

Jako důsledek zmíněné subdukce vznikl takzvaný egejský sopečný oblouk, kde stoupá magma vzniklé v důsledku natavování podsouvané desky. Jedná se o pás aktivních i vyhaslých sopek, mezi něž patří například Santorini, Kolumbo a Nisyros. V důsledku kolize desek a napětí se zde nachází řada zlomů porušujících egejskou mikrodesku.

V rámci zlomové zóny Santorini–Amorgos se 9. července 1956 odehrálo nejsilnější řecké zemětřesení v minulém století, které doprovázela neobvykle vysoká lokální vlna tsunami. Ta na nejbližší pevnině, na jihu Amorgosu, měla 25 metrů. Tuto vlnu tsunami však pravděpodobně způsobil podmořský sesuv nebo sesuvy uvolněné v důsledku zemětřesení.

Dochází k tektonickému neklidu, který souvisí s tektonickou konfigurací dané oblasti a širšího okolí. Když to řeknu hodně zjednodušeně, tak zemětřesení, která tam probíhají, mají, ať už přímo, nebo nepřímo, vliv na kolizi Afriky a bloků derivovaných, odvozených, z Afriky a kontinentu, na kterém žijeme, to znamená euroasijského bloku. Tato kolize generuje určité pnutí. Když se proti sobě pohybují dvě větší nebo jedna větší a jedna menší deska, vytváří to určité pnutí.

A to se kompenzuje právě zemětřeseními. Čím větší počet menších zemětřesení, tím lépe pro danou oblast, protože tlak se uvolňuje postupně. Naopak velmi nebezpečné je, když se tlak způsobený tektonickou situací dlouho hromadí, najednou se uvolní a dojde k velikému zemětřesení.

Z tohoto pohledu je lepší, když se tlak nahromaděný v zemské kůře uvolňuje kontinuálně, v sériích menších zemětřesení, než kdyby došlo k jednomu velkému. Ono tedy zemětřesení nikdy není jen jedno. Vždy následuje ještě několik dalších. Rozhodně je však varianta zemětřesného roje určitě lepší.

Na druhou stranu může být zemětřesný roj indikací pohybující se taveniny v hloubce. Představte si to tak, že si tavenina, magma, razí cestu k povrchu, při tom samozřejmě vyvíjí určitý tlak, a ten se právě projeví sérií zemětřesení. Nikoli jedním zemětřesením, ale sérií.

To, myslím, že nedokáže nikdo s určitostí říct. Může se stát, že zemětřesný roj postupně odezní, ale také může dojít k nějaké vulkanické aktivitě. Ne nutně přímo na Santorini, protože zdroj aktuálního neklidu je spíše severovýchodním směrem od Santorini, kde je v moři pokračující řetězec několika vulkánů, sopek. Případně by mohlo jít o předzvěst něčeho většího.

Co jsem se díval do historie, tak když v minulém století došlo na Santorini k některým sopečným událostem, vždy se ohlásily i několik měsíců předem tektonickým neklidem. V červenci 1925 začala sopka dávat varovná znamení sérií otřesů a zároveň se okolo vulkanického ostrůvku zvýšila teplota vod, 11. srpna 1925 pak došlo k erupci.

Jednoduchá otázka, ale velmi nesnadná odpověď. Protože příroda je tak komplikovaná, tak nevyzpytatelná, nikdy nebudeme umět přesně predikovat například na den, kdy k erupci dojde. Že se k něčemu schyluje, to už odhadnout dokážeme.

Právě měřením seismických otřesů a podobně, když se zdroj zemětřesení přibližuje k povrchu, nebo například můžeme sledovat povrch ostrova pomocí satelitu a říct, jestli se třeba nadouvá, pohybuje se směrem nahoru, zda do něj něco zespodu netlačí.

Takto to třeba registrujeme na Islandu, kde se před erupcí povrch v dané oblasti zvedá, a to poměrně výrazně. Stejně tak lze správně dešifrovat tektonické signály, když je jejich zdroj dostatečně mělký. Ale abychom dokázali vyčíst, že se tak stane přesně v polovině příštího měsíce, to ne.

Někdy se stane, a máme konkrétní případy právě z Islandu, že si to v uvozovkách příroda rozmyslí a k erupci nedojde nebo se vytvoří ložní žíla. To znamená, že erupce jde v zemské kůře bokem, laterálně. Na povrch se vůbec nedostane. A to je skutečnost, kterou už vůbec nedokážeme předvídat.

Domníváme se to. Jelikož ale pod povrch vidíme nepřímo, jenom pomocí seismických vln, jak přesně jsou vulkanické nebo subvulkanické systémy propojené v hloubce, můžeme se pouze domnívat, úplně přesně to nevíme. Teď se to však děje mimo Santorini, severovýchodním směrem.

Vidíte, je to různě propojené. Magmatické systémy spolu v hloubce nějakým způsobem komunikují. Magma se například přesouvá z nějakého hlubšího rezervoáru, máme s tím zkušenosti opět z Islandu, z hloubky deseti kilometrů do mělčího rezervoáru v hloubce pěti kilometrů, které nemusí být nutně přímo nad sebou, ale přesun může směřovat šikmo.

Jak víme, podstatná část obyvatel Santorini už je mimo ostrov. A to je jen díky tomu, že, jak jsem říkal na začátku, se zemětřesení neuvolnilo najednou. Jinými slovy, i kdyby mělo k něčemu dojít, pro nás je toto varování a poskytuje nám čas se nějakým způsobem připravit. Pokud se nepletu, magnituda zemětřesení je do 5,2. Samozřejmě to má nějaký vývoj, ale pořád jsou to v uvozovkách drobná zemětřesení, která nezpůsobují žádné velké vlny tsunami nebo něco podobného.

Podle nejnovějších satelitních radarových měření zemského povrchu vykazuje ostrov Santorini velmi slabý výzdvih. Zjištění zatím není příliš průkazné a pozorovaná deformace je stále celkem malá. Nicméně by mohla indikovat určitý pohyb magmatu směrem k povrchu. Bude třeba čekat na další vývoj.

Z poměrně nedávné minulosti víme, že nejčastější síla erupcí sopky Santorini je nízká a odpovídá stupni 2 na osmibodové škále tzv. indexu vulkanické explozivity. Tuto intenzitu měly například poslední čtyři sopečné události, které se zde odehrály mezi roky 1925 až 1950. Pokud se po čase ukáže, že zde dojde k erupci, velmi pravděpodobně půjde o podobně silnou erupci. Sopečná činnost by se navíc pravděpodobně odehrávala na vulkanickém ostrůvku Nea Kameni v centru sopečné kaldery.