Výuka od pěti ráno a šest dní v týdnu. Na zámeckou školu rád vzpomínal i Palacký

V něčem však byla zámecká škola v Kuníně velmi pokroková. Už tehdy zde společně studovali nadaní chlapci a dívky bez ohledu na to, zda byli českého, či německého původu, z bohatých, či chudých rodin, evangelického, či katolického vyznání.

Kunínská zámecká škola se jmenovala Filantropinum. Založila ji v roce 1792 kunínská hraběnka Marie Walburga. „Marie Walburga založila na zámku v Kuníně, tehdy v Kunvaldu, na svou dobu pokrokový vzdělávací a výchovný ústav. Mohly v něm vedle sebe studovat děti všech sociálních vrstev, tedy od šlechticů i měšťanů, děvčata i chlapci, Němci i Češi. Žáci se učili od rána do večera, a to všem předmětům, podnikali výlety po okolí a otužovali se,“ popsal kastelán kunínského zámku Jaroslav Zezulčík.

Pro filantropii hraběnku získali brněnští svobodní zednáři. Marie Walburga byla tehdy zdrcená smrtí svých tří malých dětí a rozpadem manželství. Zámecká škola jí vlila novou krev do žil a pomohla jí překonat těžký osud. Ústav se stal centrem osvícenství pro celou oblast severní Moravy a Slezska.

Ve škole sice vládl tolerantní duch, režim byl ale na dnešní poměry přísný. Výuka totiž probíhala šest dní v týdnu, a to už od pěti hodin ráno až do večerní 19. hodiny. Žáci a žákyně byli ve věku od pěti do 15 let.

Děti se učily matematiku, přírodní vědy, jazyky, vlastivědu, historii, ale i hudbu a kreslení. Zcela poprvé na Moravě se zde učila gymnastika, tedy jakýsi dnešní tělocvik. Děti chodily na výlety do přírody, třeba do Beskyd, kde stanovaly a učily se zdravě jíst a otužovat se.

Školou prošel například Josef Kronenberger, pozdější zakladatel rakouského četnictva, ale také velký český historik František Palacký, který se narodil v nedalekých Hodslavicích.

Samotný Palacký na školu, v níž se vzdělával v letech 1807 až 1809, vzpomínal ve svém životopisu takto:

„Chodil sem do škol Kunvaldských, založených od Marie Walburgy, hraběnky Truchsesové na Zeilwaldburku, rozené Harrachové. Zde sem ve výborném svobodného ducha učení první základy vědomostí svých položil. Učitelé moji byli: Hraběnka sama, znamenitá paní, pak Jurende, Turek, Schneider, Richter, a jiní. Na poslední veřejné zkoušce zapsán sem byl sám pátý do zlaté knihy ústavu toho, a z rukou hraběnčiných dostal sem veřejně odplatu za pilnost, knihu o lásce k lidem.“

Ústav byla ale bohužel trnem v oku novému reakčnímu režimu kancléře Metternicha, proto byl nakonec zrušen. Hraběnka Marie Walburga, titulována v té době první dámou Moravy, nesla konec svého celoživotního díla těžce. Těšilo ji alespoň to, že stovky dětí dostaly díky ní vzdělání a jejich život se mohl zlepšit.

Podle historiků byla hraběnka jednou z nejpozoruhodnějších osobností moravského osvícenství. Hovořilo se o ní také jako o jedné z nejsečtělejších žen celého Rakouska. Udržovala kontakty s předními vzdělanci a umělci tehdejší Evropy.

V roce 2026 si budeme připomínat 150 let od úmrtí Františka Palackého, bude to zařazeno jako významné kulturní výročí UNESCO.

„Největší výstavu připravuje Národní muzeum ve své historické budově a příběh hraběnky filantropky, která ovlivnila život Otce národa a jejíž osud dnes ožívá v pokojích zámku v Kuníně, by se měl stát součástí této reprezentativní výstavy v Praze,“ shrnul kunínský kastelán.