Článek
Evropská sonda nese název Mercury Planetary Orbiter (MPO), japonská Mercury Magnetospheric Orbiter (MMO). Měla je doprovázet ještě třetí, a to povrchová The Mercury Surface Element (MSE), avšak od její účasti se kvůli nedostatku financí muselo upustit. Pohon i brždění bude zajišťovat pohonná jednotka Mercury Transfer Module (MTM).
BEZ KOMENTÁŘE: Mise k Merkuru BepiColombo je připravena ke startuVideo: Reuters
Sedmileté kroužení kolem planet
Kvůli extrémním teplotním výkyvům nebude průzkum planety vůbec snadný, jednoduchá ale nebude ani cesta k ní. Sondy absolvují několik meziplanetárních přeletů, než se dostanou k Merkuru. Využijí slunečního a elektrického pohonu a gravitačního praku Země, Venuše a Merkuru.
Velkou výzvou je gravitace Slunce, která znesnadňuje umístění kosmické lodi do stabilní oběžné dráhy okolo Merkuru. Je tak zapotřebí ještě větší energie, než například při cestě ke vzdálené trpasličí planetě Pluto.
Modul MTM, který obě sondy ponese.
Konkrétně ještě 6. dubna 2020 proletí kolem naší planety, 12. listopadu 2020 nastane první průlet kolem Venuše, 11. srpna 2021, půjde-li vše podle plánů, druhý průlet kolem Venuše. Dne 2. října 2021 má dojít k prvnímu průletu kolem Merkuru, ale šestý průlet kolem něj má přijít až 9. ledna 2025. Přímo na oběžnou dráhu Merkuru mají sondy vstoupit 5. prosince stejného roku.
Vzdálenost planety od Země je něco málo přes 80 miliónů kilometrů, kvůli množství „zajížděk“ nicméně bude pochopitelně nepoměrně delší. Od Slunce je Merkur průměrně 58 miliónů kilometrů, ale vlivem jeho dráhy tato vzdálenost kolísá v podstatě mezi 40 a 70 milióny km.
Hledání vodního ledu
Doba trvání následné hlavní mise, započaté v prosinci roku 2025, bude činit jeden rok s případným prodloužením o další rok. Zařízení MPO je vybaveno sadou jedenácti vědeckých nástrojů poskytnutých různými evropskými zeměmi (kamera ve viditelném spektru, laserový výškoměr, spektrometr v rentgenovém spektru a gama i neutronový spektrometr).
Sonda se pokusí zmapovat celý povrch v několika různých vlnových délkách a bude hledat vodní led v kráterech na pólech, které jsou trvale ve slunečním stínu. Japonská „kolegyně“ se zaměří zejména na magnetické pole planety.
„Pokud planetě lépe porozumíme, stejně tak jejímu prostředí, tak doufáme, že pak budeme moci lépe interpretovat, jak se náš hvězdný systém zformoval i jak se vyvinuly další planety,“ řekl agentuře Reuters vedoucí pracovník z ESA Andrea Accomazzo.
Mise byla pojmenována po italském vědci Giuseppe „Bepi“ Colombovi, který přišel s myšlenkou, že stroj přesně nasměrovaný k průletu kolem Merkuru se může s minimální snahou navést na další průlety, a to právě s využitím gravitačního manévru.
Americký úřad NASA jeho nápad aplikoval v misi Mariner 10 v 70 letech, která navštívila Merkur třikrát. Poskytla první blízké fotografie planety, ale na dlouho rovněž i poslední.
Tato nová mise by měla stavět i na objevech projektu NASA jménem Messenger z let 2011 až 2015, jehož záměrem bylo poskytnout obecné informace o vývoji sluneční soustavy.
