Vymýšlením si duchů a strašidel hledají lidé pevné místo v temnotě, ukázal netradiční experiment

Až u dvou třetin lidí mozek vytvoří představu, že v temnotě kolem něco je. Na výzkum zážitků spojených s nadpřirozenem se zaměřili odborníci z Laboratoře pro experimentální výzkum náboženství Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

Pomocí netradičního experimentu, při němž zavírali dobrovolníky do temné místnosti, hledali společný spouštěč, který u lidí vede k vytvoření iluze spojené s podivnými představami.

„Samozřejmě každý to má nastaveno trochu jinak. Zjistili jsme ale, že lidská mysl je nastavena tak, že pokud nemá dostatek informací o okolním prostředí, tak má mozek snahu si do onoho prázdného prostoru něco dosadit. Je to trochu snaha dostat celou tu situaci pod kontrolu,“ řekla Novinkám za výzkumný tým Jana Nenadalová.

Postava, která se náhle objeví ve tmě, je pak výsledkem naučené kultury: na zámku to bude bílá paní, na hřbitově duch, v lese zvíře.

Lidí, kterým se ihned vybaví nějaká postava, až tolik není. Jakýmsi prvním stupněm, který jistě zažil téměř každý, je, že jej někdo sleduje, i když v okolí nikdo prokazatelně není. Vědci popsali tento stav jako pocit přítomnosti. Může mít i formu toho, že člověk slyší zvuky, přestože je kolem ticho, nebo cítí vymyšlenou vůni. Vytvoření obrazu postavy je již méně obvyklé.

V největším bezpečí před těmito zážitky jsou snílci, tedy lidé, kteří mají poměrně časté denní snění. To v praxi vypadá tak, že se např. při jízdě v tramvaji v mysli přenesou někam úplně jinam, protože okolí je nudí, tedy jim momentálně nenabízí žádné zajímavé podněty. Přestože dospělí o tom nemluví, denní snění znají mnozí z nich. Mysl snílků je tak zaměstnaná a plná zážitků, že jen málokdy má prostor na to, vytvářet si ještě další představy či vidiny.

K experimentu využili vědci 130 dobrovolníků. Postupně každého samostatně zavřeli na půl hodiny do temné a tiché místnosti. Aby znejistěli mysl testovaných, řekli jim, že do pokoje možná někdo vstoupí. Samozřejmě se tím jejich mysl zaměřila na to, kdy se tak stane.

Po vyhodnocení výzkumu odborníci zjistili, že dvě třetiny zkoumaných měly nějaký prožitek. Většinou šlo o pocit přítomnosti, tedy že jsou sledováni.

„Někteří z nich uváděli, že nebyli v místnosti sami, že slyšeli kroky, že slyšeli, jak někdo dělá něco na stole s tužkou. Vyskytly se i vizuální vjemy, tedy zahlédnutí postavy. U sledovaných jsme měřili i jejich tělesné projevy, hlavně pocení,“ doplnila Nenadalová. V budoucnu chce s kolegy tento výzkum ještě rozšířit.

Vědci se již třicet let dohadují o tom, co vede mozek k vytváření si představ. Mnohé jsou popsány v náboženské literatuře. Vzniklo již mnoho teorií, které rozbily jiné výzkumy. „Pochopení lidského chování a myšlení je ale pro nás tak důležité, že se snažíme dál, a to třeba i s využitím netradičních experimentů,“ dodala výzkumnice.