Článek
Většina případů slepoty je způsobena ztrátou miliónů fotoreceptorů, neboli buněk, které jsou citlivé na světlo a rámují sítnici. Jsou podobné pixelům ve fotoaparátu. Zbylé nervy v sítnici, které nejsou citlivé na světlo, v oku ale zůstávají. Samantha da Silvaová z Oxfordské univerzity se svým týmem použila molekulu virů, do níž vložila protein melanopsin, citlivý na světlo. Celý tento „balíček“ pak vpravila do buněk sítnice u myší, které trpěly oční vadou zvanou retinitis pigmentosa. Ta způsobuje postupnou degeneraci oční sítnice a je nejčastějším důvodem slepoty u mladých lidí.
Vědci myši sledovali více než rok a během této doby se jim nově získaný zrak neztratil. Byly schopné nadále rozpoznávat objekty ve svém prostředí, což znamená, že viděly velmi dobře. Buňky s melanopsinem byly schopné reagovat na světlo a posílat vizuální informace do mozku. Vědci úspěšně vyzkoušeli pro léčbu slepoty i elektronickou sítnici, ale výhodou genetické léčby je její snadnější provádění.
Výzkum vedli profesoři z Oftalmologické laboratoře na Oxfordské univerzitě. Hlavní autorka studie de Silvaová řekla vědeckému webu Eurekalert: „Na světě žije mnoho slepých lidí, a představa, že bychom jim mohli zrak aspoň částečně vrátit s využitím relativně jednoduché genetické procedury, je krásná a vzrušující. Dalším krokem budou klinické studie u lidských pacientů.“
Studie byla publikována ve vědeckém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.