Článek
Vědci tvrdí, že po sopečných výbuších docházelo v minulosti v následném letním období k výraznému ochlazení. Deštivé a vlhké počasí má zase na svědomí sopečný prach. Prachové částečky totiž fungují jako kondenzační jadérka, na kterých se z páry stává voda. Tyto děje se odehrávají v nižších vrstvách atmosféry, takzvané troposféře. Proto se i slabší erupce mohou krátkodobě podepsat na počasí.
Když erupce vyvrhne částečky popela a sopečné plyny až do stratosféry, vzdušné proudy je roznesou kolem celé planety. Tam odrážejí paprsky zpět do vesmíru a oxid siřičitý, který dlouhodobě zůstává ve stratosféře, zase nedovolí proniknout slunečním paprskům, což vede k poklesu tepot.
Silné erupce mohou léto zrušit
Historické záznamy ukazují, že silné vulkanické erupce vedly ve střední Evropě k obdobím, kdy léto téměř vymizelo. Takovým příkladem může být rok 1816, který následoval po erupci sopky Tambora na severu indonéského ostrova Sumbawa. Erupce v roce 1815 byla tak ohromná, že je považována za jednu z největších v dějinách lidstva.
Vzhledem k velkému množství sopečného popela, který se uchytil v atmosféře, však následky erupce z pohledu klimatu ovlivnily následující rok celou severní polokouli. Rok 1816 je označován jako Rok bez léta.