Článek
Vrkoči za uplynulých 50 milionů let osídlili až na Antarktidu všechny kontinenty. Momentálně zná věda sto druhů těchto plžů, přičemž deset žije přímo v Česku.
Přírodovědci prozkoumali neuvěřitelných 7000 populací vrkočů z celého světa, zabývali se jejich dlouhou evolucí.
Osídlili téměř celý svět
„Současní vrkoči se začali rozrůzňovat do jednotlivých druhů během posledních 50 milionů let, což je dělá nejstarším známým rodem mezi suchozemskými plži. Nejspíš to souvisí právě s jejich schopností šíření, takže rychlá evoluce u nich probíhala jen vzácně,“ řekl Novinkám k výzkumu zoolog Michal Horsák z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity.
Nově objevený mořský slimák je citlivý na změny klimatu
Vrkoči jsou na jedné straně snad jedni z nejpomalejších živočichů světa a podle odborníků je jejich aktivní pohyb velmi omezený, na druhé straně je to v kolonizaci Země rozhodně nezastavilo.
Příkladem konkrétního druhu je vrkoč bezzubý (Vertigo genesii). Ten se na našem území naposledy vyskytoval před přibližně 10 tisíci lety. Nyní je jeho výskyt omezen ve střední Evropě na vysoké nadmořské výšky Alp. | |||
---|---|---|---|
V České republice najdeme např. tyto celoevropsky chráněné druhy: vrkoč útlý (Vertigo angustior), vrkoč Geyerův (V. geyeri) a vrkoč bažinný (V. moulinsiana). |
Do nejvzdálenějších končin pronikli vrkoči v peří ptáků i v jejich trávicích traktech. Za šťastných okolností jsou totiž schopni přežít i průchod ptačí zažívací soustavou.
Podle badatelů jsou vrkoči unikátním modelem pro výzkum. Schránka tohoto plže je z uhličitanu vápenatého, proto se dobře zachovává doslova celé věky v sedimentech.
Genomy motýlů se za 250 milionů let téměř nezměnily
Protože jsou ulity vrkočů drobné, během ukládání se navíc nerozlámou. Specifický tvar a hlavně utváření drobných zoubků v ústí ulity umožňují přesné určení druhu – a v případě zkamenělých druhů také jejich přiřazení k současným druhům, tedy možným evolučním potomkům.
Pomáhají ve výzkumu biodiverzity
Podle Horsáka nám vrkoči umožňují pochopit evoluci dnes tolik diskutované biodiverzity, kterou vlivem přetváření ekosystému, znečištění nebo globálních změn rychle ztrácíme.
„Vrkoči přitom žijí poměrně krátce, jen jeden až tři roky. Žijí například na spadaném listí, na tlejícím dřevě nebo ve stavební suti, výjimečně na stéblech trávy nebo listech bylin,“ poznamenal.
Tým vědců a vědkyň se pokusil také zrekonstruovat evoluci a rozšíření jednotlivých linií vrkočů v minulosti. Díky analýze získaných dat nalezl jedenáct dálkových přenosů, které spustily evoluci daného druhu na novém místě, většinou nově osídleném kontinentu příslušným druhem.
Podle zoologů je zajímavé, že vrkoči se automaticky nepřizpůsobovali novým podmínkám, jak je to obvyklé, ale v novém prostředí hledali podmínky, které vyhovují jejich životu.