Článek
Pozůstatky muže s netypicky poškozeným chrupem nalezli podle mluvčí badatelé při archeologickém výzkumu v roce 2012 v Majetíně na Olomoucku.
„Po skončení terénních prací se výzkumní pracovníci zaměřili na detailní laboratorní analýzu, která přinesla fascinující zjištění o jeho životě,“ uvedla Orlitová.
„Zkoumali jsme kostru muže s odhadem dožitého věku mezi 30 a 50 lety, vysokého asi 174 cm, která nesla několik traumat. Například jeho spodní tři řezáky nesly netypické poškození, které jsme podrobněji analyzovali. Muž zemřel pravděpodobně na přelomu 18. a 19. století,“ popsal antropolog Lukáš Šín, který vedl studii, o které ACO informovalo v aktuální tiskové zprávě.
Pohlédněte do tváře Jana Žižky. Vědci zrekonstruovali jeho podobu
Otázka, jak poškození vzniklo, přivedla vědce k historickým pramenům, které ukazují, že vojáci do první poloviny 19. století používali zuby k otevírání prachových nábojů. Vojáci museli náboje doslova trhat zuby, aby oddělili část náboje se střelným prachem od kule.
Nalezené kosterní pozůstatky vojáka z 1. poloviny 19. století v Majetíně
„Voják si opakovanou činností zuby oslabil a následkem tohoto stresu mohlo dojít i ke zlomení korunek zubů,“ vysvětlil Šín. Ačkoli jsou zmínky o praktice zaznamenány v historických pramenech, fyzický důkaz vědci postrádali.
„Voják z Majetína se stal jedinečným případem, který nese viditelné stopy po opakovaném mechanickém oddělování prachových nábojů,“ zdůraznila Orlitová.
Síra v zubním kameni jako důkaz
V roce 2017 proběhla podrobná chemická analýza zubního kamene pod vedením Dany Fialové z Masarykovy univerzity v Brně. Pomocí rentgenové spektroskopie zkoumala vzorky zubního kamene a identifikovala jednotlivé chemické prvky.
Analýza odhalila vysoké množství síry, což dokládá přítomnost střelného prachu v ústech vojáka. „Síra ze střelného prachu nejenže kontaminovala zubní dutinu spolu se zubním kamenem, ale také přispěla k odhalení zubního lůžka a vzniku zánětů dásní,“ konstatoval Šín.
Nedávná analýza DNA výrazně zpochybnila starší výzkumy o obětech v Pompejích
Další stopu po vojenském způsobu života zaznamenal antropolog na opotřebených bederních obratlích. Opotřebení obratlů pravděpodobně vzniklo v důsledku dlouhých vojenských pochodů, které pravidelně zatěžovaly jeho tělo. „Nález nám poskytuje cenné informace o fyzické zátěži, které byli vojáci vystaveni,“ dodal Šín.
Kosterní pozůstatky vojáka byly objeveny při výzkumu v Majetíně na Olomoucku.
Odborníci se domnívají, že voják žil mezi koncem 18. a první polovinou 19. století, tedy v období, kdy vojáci používali především palné zbraně, které se nabíjely zepředu skrz hlaveň.
Podobné poškození chrupu zaznamenal v červnu 2012 belgický archeolog Dominique Bosquet při výzkumu v prostoru bojiště ve Waterloo, avšak výsledky jeho týmu zatím nebyly publikovány.
Voják z Majetína je tak podle ACO zatím jediným celosvětově publikovaným důkazem, jak vojáci plnili prachové zbraně.
Na místě sokolovského zámku zřejmě stávala kruhová vodní tvrz. Archeologický průzkum pokračuje
„Jedná se o unikátní objev, který nám poskytuje první fyzický důkaz o vojenské praxi otevírání nábojů zuby a její důsledky na zubní aparát vojáků. Ojedinělé trauma nám umožnilo odhalit profesi muže pohřbeného v Majetíně,“ uzavřel Šín.
Nález podle něj otevírá nové možnosti pro výzkum vojenské historie a fyzických dopadů na život vojáků.
Kosterní pozůstatky vojáka jsou nyní uloženy v depozitáři Archeologického centra Olomouc a výsledky dlouholetého výzkumu byly publikovány ve vědeckých časopisech, např. již dříve i v časopise Microscopy and Microanalysis.