Voda z Marsu mizí nečekaně rychle

Když Slunce ohřívá ledové polární čepičky Marsu, uvolňují se do atmosféry molekuly vody ve formě vodní páry. Vodní pára se následně šíří v nižších vrstvách atmosféry za pomoci větru.

Během nejteplejších částí roku je pak atmosféra rudé planety přesycena vodou. Je v ní 10krát až 100krát více vodních par než v chladných obdobích. To umožňuje, aby voda vystoupala do vyšších částí atmosféry ve větším množství, než se čekalo.

Podle portálu Space.com byli svými novými zjištěními evropští výzkumníci poněkud zaskočeni. Očekávali totiž, že výstup vodní páry budou limitovat nízké teploty, které v atmosféře panují. Ty totiž obvykle způsobují, společně s přítomností drobných prachových částeček fungujících jako kondenzační jádra, kondenzaci vodní páry a vznik mraků.

V horních vrstvách atmosféry jsou následně molekuly vody vystaveny ultrafialovým slunečním paprskům, které je štěpí na atomy vodíku a kyslíku. A ty jsou pak schopny z důvodu nízké gravitace Marsu – která je přibližně třetinová ve srovnání se Zemí – snadno uniknout do okolního vesmíru a „vypařit” se.

„Bude zapotřebí dalšího zkoumání, abychom zjistili, kolik vody se přesně při těchto procesech dostává do horních vrstev atmosféry a nakonec mizí pryč, abychom tomu všemu mohli lépe porozumět,“ shrnul podle agentury Reuters jeden z vědců zapojených do studie Franck Montmessin.

„Objev nás tak přibližuje zase o něco blíže vysvětlení, proč se stal Mars chladnou pouštní planetou,“ doplnil pro Novinky Petr Brož z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR, který se jinak specializuje zejména na projevy sopečné činnosti právě na marsovském povrchu.