Vítr na Jupiteru je rychlejší než výstřel z pistole

Svištění 1450 kilometrů za hodinu překonává rychlost letu projektilu mnohých ručních palných zbraní, upozorňuje server The Daily Mail. Jde o dvakrát silnější „foukání” než v ikonické Velké rudé skvrně, což je vlastně obří jupiterovská bouře zuřící v horní části atmosféry na jižní polokouli pod rovníkem.

Proudění má navíc třikrát větší sílu než nejsilnější tornáda na Zemi, informuje dále web CNET.

Ve Sluneční soustavě se tak jedná o zcela unikátní extrémní meteorologický systém. Povedlo se jej odhalit díky radioteleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) pracujícího v poušti Atacama v Chile, jehož evropským partnerem je mezivládní organizace Evropská jižní observatoř (ESO), jejímž členem je i ČR.

Planeta Jupiter je podle vědců obecně známá svými bílými a červenohnědými pásy - vířícími oblaky pohybujícího se plynu, který astronomové používají ke zkoumání proudění větru v nižších vrstvách jeho atmosféry.

Poblíž pólů planety se podle tiskové zprávy ESO se nacházejí jasné zářící struktury, polární záře, které jsou pravděpodobně určitým způsobem spojeny se silným větrem vanoucím i v horních vrstvách atmosféry.

Ale až dosud vědci nebyli schopni přesně měřit charakteristiky proudění v pásmu ležícím mezi těmito dvěma vrstvami, tedy ve stratosféře Jupiteru. Pomocí sledování pohybu oblaků to nejde, protože se v této vrstvě atmosféry oblačnost nevyskytuje.

Alternativní prostředek ke zkoumání tohoto problému ale astronomové získali díky kometě Shoemaker–Levy 9, která do atmosféry planety Jupiter dopadla v roce 1994. Při impaktu vznikly ve stratosféře molekuly nových látek, které jsou od té doby unášeny prouděním.

Výzkumníci tam identifikovali mj. kyanovodík, a právě tuto sloučeninu se pokusil tým Thibaulta Cavaliého z Laboratoře astrofyziky ve francouzském Bordeaux použít k proměření tryskového proudění ve stratosféře Jupiteru.

„Nejpůsobivějším výsledkem je nalezení silných proudů s rychlostí proudění až 400 metrů za sekundu (tedy cca 1450 km/h), které se vyskytují pod polárními zářemi v blízkosti pólů,“ poznamenal Cavalié.

Podle jeho kolegy Bilala Benmahiho se výsledná událost pak může chovat vlastně jako obří vír o průměru až čtyřikrát převyšujícím rozměry Země a výšce zhruba 900 kilometrů. Nalezení takto silného stratosférického proudění poblíž pólů Jupiteru astronomy překvapilo.

Vědci při bádání použili 42 z celkem 66 antén dalekohledu ALMA a analyzovali pohyb molekul kyanovodíku, které v atmosféře Jupiteru zanechala srážka s kometou Shoemaker-Levy 9. Data získaná pomocí tohoto zařízení jim umožnila změřit Dopplerův posun (malé změny frekvence záření emitovaného molekulami) způsobený rychlým prouděním větru v této oblasti atmosféry planety.

„Měřením tohoto posunu jsme byli schopni odvodit rychlost proudění větru podobně, jako je možné změřit rychlost projíždějícího vlaku na základě změny frekvence jeho houkání,“ dodal další spoluautor studie Vincent Hue z texaské organizace Southwest Research Institute.

Kromě nalezení nečekaně silných polárních větrů se členům týmu na základě dat z ALMA podařilo také potvrdit existenci silného stratosférického proudění kolem rovníku planety a to (rovněž poprvé) přímým měřením jeho rychlosti. Tryskové proudění v této části atmosféry Jupiteru v průměru dosahuje rychlosti 600 kilometrů v hodně, tedy je opět značně rychlé.

Zajímavost na závěr: pozorování potřebná k vysledování stratosférického proudění na pólech i na rovníku Jupiteru pomocí daného radioteleskopu si vyžádala méně než 30 minut pozorovacího času.