Vítězka Zlatého Ámose: Ráda bych, aby lidé věděli, že naše práce nekončí odpoledne

Čím si myslíte, že jste oslovila porotce?

To je těžká otázka. Každý z kandidátů dělal, co mohl. A jestli jsem v něčem bodovala více, tak možná svými studenty, kteří jsou perfektní a strašně moc mi pomohli. Chtěla bych jim za to poděkovat, jak moc mě po celou tu dobu podrželi. Dneska (v pátek 24. března – pozn. red.) to prokázali též.

Co jste říkala na to, když vám oznámili, že vás do ankety nominují?

Nominovala mě má kolegyně. Oznámila mi to v prosinci, což je vždycky hektická doba, kdy nestíháte kupovat dárky a tak dále. A přiznám se, že ona mi to dala jako vánoční dárek. Určitě tam byla nějaká slzička.

Pak jsem si říkala: Páni, co to vlastně obnáší? Ale byla jsem šťastná. Když mi řekla, že pro to musí sehnat sto podpisů, tak jsem se jí trošku vysmála a říkala, že na to jsem dost zvědavá. Pak mi vyndala štos s podpisy a uviděla jsem, že už to dávno udělala. Tak to byly krásné pocity.

Jaká byla cesta až sem?

Z Krkonoš byla cesta do Prahy dlouhá, a máte-li na mysli cestu z regionálního kola, tak taky. Ale to k tomu patří. Aspoň člověk na konci ví, čím vším si musel projít, aby se sem dostal. Vnímám to tak, že je to oslava učitelů, za pár dní budeme mít Den učitelů (v úterý 28. března – pozn. red.), tak to finále je taková třešnička na dortu.

Co vám to dalo?

Kromě mnoha hodin bdění a tak dále jsem lépe poznala své žáky během těch scének a dalších různých aktivit, do nichž byli zapojeni. Prohlubujete si s nimi vztah. I teď na konci, když jásali a když jsem viděla tu radost, to jsou nádherné pocity, které jsou tím největším motorem vůbec v naší práci. Tohle prostě motivuje člověka dál.

Proměnil se tím ale třeba i váš vztah ke škole, ostatním pedagogům?

Dneškem jsem si možná uvědomila, kolik lidí mi drží palce, kolik lidí na mě myslí. Ale nemyslím si, že by se ten vztah proměnil nějak více. Myslím si, že se vztahy prohloubily, ale to, že se máme rádi, to jsme věděli i předtím.

Proč jste si vlastně vybrala lesnickou školu?

To byla trošku náhoda. V Trutnově jsem studovala střední školu, ale ne lesárnu. Ale pak jsem zaznamenala, že tam na lesárně hledají učitele, a řekla jsem si, že se mi líbí, že ta škola má blízko k přírodě, a že se mi líbí její historie. A tak jsem se tam octla.

Kdybyste mohla ve školství něco změnit, co by to bylo?

Problematiku celkově úplně neznám. Vidím to z pozice mladého začínajícího učitele a tam je několik věcí, které by šlo určitě dopilovat.

Kdybych měla Arabelin prsten a mohla jím otočit, možná by se mi líbilo, aby i veřejnost věděla, co naše profese znamená. Aby věděla, že naše práce nekončí tím, že si v 15:00 sbalíme tašku a jdeme domů. Práce se kolikrát skutečně odvíjí po večerech. Myslím si, že takový náhled do útrob naší profese zatím ještě není.