Víceletá gymnázia nemusí být vždy výhrou

„V páté třídě má většinou hlavní vliv na rozhodnutí žáka jít na gymnázium rodina, což je faktor, který obecně v českém vzdělávání hraje zásadní roli. Dlouhodobě úspěšné systémy jako ve Finsku nerozdělují žáky do různých vzdělávacích proudů. A to proto, že žáci, kteří mají lepší podporu rodiny, prospívají jak na gymnáziu, tak i v běžné škole,“ popsal Novinkám a Právu šéf české školní inspekce Tomáš Zatloukal.

Letos se hlásilo na osmiletá gymnázia 19 491 uchazečů, přičemž míst vypsaly školy 9217. Na šestiletá se chystalo 7788 zájemců, hrdlem přijímaček projde maximálně 2442 z nich.

Oproti loňsku se převis zvýšil o několik stovek. Počet míst na víceletých gymnáziích je z popudu ministerstva školství už několik let zmrazen, ačkoli populační ročníky se nezmenšují.

Navíc v některých oblastech, kde není dostatek míst na čtyřletých gymnáziích, se stupňuje snaha rodičů zajistit dětem místo ve všeobecném vzdělávacím proudu co nejdříve.

Nicméně samotné přijetí na víceleté gymnázium není zárukou snazší vzdělávací dráhy. Zatloukal to ukazuje na starší analýze Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy CLoSE, podle níž není u žáků na víceletých gymnáziích významnější posun ve výsledcích než u těch, kteří jsou v běžných školách.

Nezlepšují se výrazně v matematice ani v jazykových dovednostech, tedy pravopisu či gramatice. Lehký posun je patrný pouze u čtenářské gramotnosti.

Rozdíl ve výsledcích u státní maturity je mezi absolventy víceletých a čtyřletých gymnázií velmi malý. „Čili benefit není takový, jaký bychom si mysleli. Výzkumy to potvrzují, jen tomu nikdo nevěří,“ povzdechl si Zatloukal.

Podle něj ani výuka na víceletých gymnáziích není obecně nijak pokroková se zvýšenou péčí o nadané.

„Mezi školami jsou samozřejmě rozdíly, ale dominuje akademický přístup, převládá frontální výuka, která nevyužívá naplno potenciál žáků. Hodně se spoléhá na domácí přípravu, na podporu rodiny. Když rodiče zaznamenají dílčí problémy, zareagují doučováním, jazykovkou. S tím ale většina základních škol nemůže počítat, takže se snaží o rozmanitější a individuálněji zaměřené přístupy,“ popsal ústřední školní inspektor.

Upozornil, že v zahraničí nerozdělují tak brzy děti do různých vzdělávacích proudů, přitom mají celkově lepší výsledky ve vzdělávání. „U žáků s nejlepší rodinnou podporou moc nezáleží na složení školy. Ale na děti, které mají nižší ekonomický status, velmi příznivě působí, když jsou ve škole se spolužáky s vyšším socioekonomickým statusem,“ dodal.

Potíž s tím může být spíše ve velkých městech, kdy odejde ze třídy na gymnázium významný podíl žáků. Podle Ondřeje Lněničky, ředitele ZŠ prof. Švejcara na Praze 12, je pak na učiteli, aby proměny kolektivu ohlídal.

Připustil, že odchod premiantů může představovat vzestup žáků, kteří byli v jejich stínu. Ale taky se nemusí stát nic, pokud v kolektivu dominovali žáci, kteří už předtím neměli vzdělání jako prioritu.

„Změna sociální skladby je velký úkol pro třídního učitele, aby se vyvaroval nepříznivých dopadů toho, že nějaké sociální role odešly a někdo je má nahradit. Proměnit se může celá struktura dynamiky třídy. Efekt na vzdělávání bych řešil až na druhém třetím místě,“ řekl Novinkám a Právu.