Článek
Kdo jsou „učitelé doktorů“ a proč jich není dostatek?
Z největší části lékaři, kteří ke své zdravotnické kariéře připojili aktivitu akademickou a učí coby asistenti, docenti nebo profesoři studenty lékařských fakult. Mají sice smysluplnou a prestižní práci, ale i řadu závazků, které by ve zdravotnictví neměli, a hlavně – přibližně poloviční finanční ohodnocení ve srovnání s tím, co nabízí zdravotnictví stejně starým lékařům bez akademických povinností.
Pak se tedy vnucuje otázka – proč by tedy měl lékař vyhledávat kariéru vysokoškolského učitele za polovinu mzdy, že? A jak z toho ven?
Řešením je částečný souběh zdravotnického a školského úvazku, což však představuje více času v práci. Ovšem v oborech, které vyžadují medicínské vzdělání, ale nezabývají se přímou péčí o pacienty (anatomie, histologie, fyziologie, biochemie, biologie atd.), je to mnohem horší.
V těchto disciplínách je vysokoškolská kariéra pro lékaře hluboce neatraktivní. Například výuka anatomie na našich lékařských fakultách stojí na odbornících v důchodovém nebo těsně předdůchodovém věku. Pokud nedojde ke generační obnově, tento obor doslova vymře.
Jaký je tedy systém finančního ohodnocení vysokoškolských učitelů?
Finanční částka potřebná na vzdělávání studentů je kryta meziročně stagnujícím či dokonce klesajícím normativem od státu, a to pouze asi ze 70 procent. Pokud chtějí fakulty učit své studenty, musejí si na to samy vydělat – např. vzděláváním zahraničních studentů a dalšími hospodářskými činnostmi. Přiznejme si, že v podnikatelském prostředí by to byl asi dosti neobvyklý model.
Vyřešily by problém vyšší státní dotace na platy akademických pracovníků?
Studium medicíny trvá šest let, přičemž asi 20 procent studentů školu nedokončí. Pokud bychom dostali od státu peníze na navýšení počtu studentů, musíme připravit a především i udržet dostatek učitelů, kteří chybějí v řadě oborů již nyní, a jejichž příprava trvá deset a více let. A to představuje rovněž nemalé finanční náklady.
Personální udržení a rozvoj spolu s nutným rozšířením zázemí fakult je dlouhodobý proces. Mějme přitom na paměti, že pokud ještě nyní nejsme, tak určitě někdy budeme pacienty.
