Článek
„Za posledních dvacet let jsme zaznamenali tři velké fáze umírání korálů na tomto největším korálovém útesu na světě, tedy takzvané bělení,“ vysvětlil pro Reuters vedoucí výzkumu, profesor Terry Hughes z Australské rady pro výzkum a Univerzity Jamese Cooka.
Zbrzdění globálního oteplování nemusí stačit
„První velká vlna přišla v roce 1998, druhá roku 2001 a třetí, nejextrémnější, během letošního léta. A to se v daném období v důsledku globálního oteplování zvedla průměrné teplota jen o jeden stupeň Celsia. Takže dva stupně by pro útes byly nesmírně nebezpečné,“ varuje.
Země světa se totiž před rokem na konferenci v Paříži usnesly, že se do konce století pokusí udržet globální oteplování výrazně pod dvěma stupni Celsia ve srovnání s předindustriální érou. [celá zpráva]
Vědci prozkoumávali oblast na severu v březnu a dubnu, následně na stejných místech v říjnu a listopadu. Úbytek korálů v mělkých vodách čítá 67 procent.
Severní třetina Velkého bariérového útesu zahrnující 700 kilometrů od Port Douglas až k Papui-Nové Guinei zaznamenala nejhorší blednutí a následné ztráty korálů. Na čtvrtině nejvíce zasažených útesů jsou ztráty korálů 83 až 99 procent. Pokud je mortalita takto vysoká, jsou postiženy i další druhy organismů, které běžné blednutí přežívají.
„Během předchozích dvou vln bělení tento region utrpěl jen drobná poškození. Ale tentokrát byl zasažen výrazně,“ podotkl Hughes.
Vyhnání životadárných řas
Dané bělení útesu nastane, když je voda příliš teplá. Polypi vytvářející korál většinu svých živin i zbarvení získávají díky symbióze s mořskými řasami, které žijí na jejich povrchu. Řasy fotosyntézou vyrábějí cukry, kterými korály živí.
Když ale teplota vody dlouhodobě vzroste, začnou řasy produkovat přebytek kyslíku, který může korály hubit. Aby korálové struktury přežily, vypuzují tak řasy ze svých schránek. Řasy samy odumírají kvůli rostoucí teplotě, znečištění nebo infekcím.
Bez jejich pomoci však brzy blednou a následně hyne i celý korál. „Koráli se uvařili,“ okomentoval Hughes pro BBC současný rok.
Jestliže se voda zpětně rychle ochladí, koráli si na sobě opět vytvoří vrstvu řas a celá struktura se postupně zregeneruje. „Rekolonizace těchto útesů je velmi pomalý proces, bude trvat minimálně 10 až 15 let,“ dodal Hughes s tím, že podmínkou pochopitelně je, aby tento proces nezpomalilo další masivní bělení.
Úplně první známý incident hromadného bělení korálů prožila bariéra v roce 1981. Ve stejném roce se korálový útes dostal na seznam světových přírodních památek UNESCO. Nejde tedy o nové téma. Charlie Vernon, vedoucí Australského oceánografického ústavu, ve své londýnské přednášce z roku 2009 předpovídal, že koncentrace oxidu uhličitého bude v roce 2025 znamenat pro bariéru smrt.
Na jihu se zatím daří
Dobrou zprávou však podle Hughese je, že ztráty korálů v centrálních a jižních částech Velkého bariérového útesu jsou velmi nízké. Tamní útesy byly zasaženy mnohem méně a nyní se obnovují.
Tato informace mimo jiné potěšila i desítky tisíc lidí, které živí turisté přijíždějící do Austrálie právě kvůli útesu.
Nekrolog za útes
Když zveřejnil americký časopis Outside nekrolog za 25 miliónů let starý Velký bariérový útes, bylo to sice poněkud předčasné, stav největšího živého útvaru na Zemi ale není dobrý.
Od roku 1985 přitom zanikla zhruba polovina tamních korálů. Možná tak brzy přijde na nekrolog skutečně čas. Austrálie každopádně chce dle agentury Reuters na záchranu bariéry investovat miliardy dolarů.
