Článek
Vědec použil mapu vesmírného reliktního záření CMB z doby zhruba 400 000 let po vzniku vesmíru a z kolísání jeho hustoty a teploty vyvodil proporcionálně zvukové frekvence.
Cramer podle mapy upravil svůj záznam, který před desetiletím vytvořil s využitím dat o reliktním záření pořízených sondou NASA Wilkinson Microwave Anisotropy. Planckův teleskop ale nedávno umožnil získat přesnější data a Cramer podle toho mohl záznam také upřesnit.
„Nové frekvenční spektrum jde do mnohem vyšších frekvencí než při analýze dat Wilkinson Microwave Anisotropy,“ uvedl Cramer. Dodal, že skutečné frekvence při velkém třesku byly ovšem hlubší, tak nízké, že je lidské ucho nerozliší. Výsledná zvuková stopa pokrývající období prvních 760 000 let existence vesmíru je tedy posunutá na výrazně vyšší hladinu, tak aby byla slyšitelná.
Mapa „nejstaršího světla na obloze“, pořízená sondou Planck prostřednictvím jejího teleskopu, potvrdila teorii velkého třesku, ale zároveň přinutila vědce poupravit některé poznatky o vesmíru včetně jeho stáří. Zjistilo se, že vesmír je o něco starší, než se dosud myslelo. [celá zpráva]