Vědci zrekonstruovali tvář starověké nabatejské ženy

Zprávu přinesly zpravodajský server CNN či zeměpisný magazín National Geographic.

Nová 3D rekonstrukce tváře, která je první svého druhu, byla vytvořena podle údajných ostatků Hinat, nabatejské ženy, které byly objeveny roku 2015 ve zhruba 2000 let staré hrobce ve vykopávkách města Hegra.

Zbytky tohoto města jsou archeologickou lokalitou, která se nachází asi 22 km od starobylého oázového města Al-'Ula na severozápadě Saudské Arábie.

Rekonstrukce tváře „ženy jménem Hinat“, financovaná Královskou komisí pro Al-'Ula, byla zahájena ve Velké Británii v roce 2019. Jméno Hinat našli archeologové na fasádě její hrobky, která pochází z prvního století našeho letopočtu.

Právě na ni byl vytesán velmi pěkný nápis, který říká, že hrobka patřila ženě jménem „Hinat, dceři Wahbua“. Magazínu National Geographic to v únoru sdělila libanonsko-francouzská výzkumnice Laïla Nehméová, ředitelka archeologického projektu ve městě Hegra.

Celý nápis, vytesaný na hrobce, zněl takto: „Toto je hrobka, kterou Hinat, dcera Wahbua, navždy udělala pro sebe a pro své děti a své potomky. Nikdo nemá právo ji prodat nebo dát do zástavy nebo sepsat na tuto hrobku nájemní smlouvu. A kdo učiní jinak, následky jeho činu se vrátí jeho legitimnímu dědici. Ve dvacátém prvním roce vlády krále Malikua, krále Nabatejců.“ Pocházel cca z roku 60 nebo 61 n. l.

Multidisciplinární tým odborníků pak zrekonstruoval úlomky kostí ženy nalezené v hrobce, aby dal pomocí počítače dohromady obraz její tváře – za pomoci antropologických a archeologických dat.

Sochaři pak pomocí 3D tiskárny oživili její tvář v podobě křemíkové busty. Kromě kostí zde byly přítomny také kousky kůže, vlasy, textilie a zbytky rostlin.

Přesněji řečeno, nemuselo jít přímo o Hinat, tedy o deklarovanou vlastnici hrobky, ale o nějakou ženu z její rodiny, pohřbenou ve stejné hrobce. V tomto smyslu se tedy vědci baví o „ženě Hinat“.

Kdo to vlastně byli Nabatejci? Šlo o starověký arabský kmen, který v období přibližně od 4. stol. př. n. l. do 2. stol. n. l. ovládal rozsáhlou obchodní síť na Blízkém východě, včetně slavné kadidlové cesty. Tato cesta byla klíčovou obchodní trasou, která spojovala dnešní jižní Arábii s oblastí Středozemního moře a která přinášela Nabatejcům velké bohatství.

Nabatejci ji úspěšně kontrolovali a využívali k obchodování s kořením, parfémy, léky, látkami, kadidlem a dalším luxusním zbožím. Obývali zejména severní Arábii a Levantu, avšak pocházeli pravděpodobně ze střední Arábie.

Hlavním centrem nabatejské civilizace a nabatejského království bylo „skalní“ město Petra, které se nachází v dnešním Jordánsku. Toto starobylé město, které bylo založeno v 6. století před naším letopočtem, bylo vytesáno do pískovcových útesů a je známé pro své monumentální skalní hroby, chrámy a divadla. Petra byla také klíčovým obchodním místem na kadidlové cestě.

Město Hegra (známé také jako Mada'in Saleh nebo Al-Hidžr) je další významné nabatejské archeologické naleziště, které se nachází v dnešní Saúdské Arábii. Stejně jako Petra bylo toto starověké město vytesáno do skal a obsahuje řadu skalních hrobek a chrámů. Města Petra a Hegra byla důležitými obchodními a náboženskými centry, které byly spojeny s ostatními nabatejskými městy a obchodními cestami na Blízkém východě.

Celkově byla nabatejská civilizace známá svými vynikajícími obchodními schopnostmi, architekturou a bohatstvím. Navzdory tomu, že Nabatejci nezanechali významné písemné památky, zbylo po nich mnoho jiných archeologických památek, které nám poskytují cenné informace o životě a kultuře této starověké civilizace. Archeoložka Laïla Nehméová si navíc myslí, že se právě abeceda Nabatejců vyvinula v moderní arabské písmo.

Ostatky Hinat byly nalezeny v hrobce poblíž jednoho z nejdůležitějších chrámů v Hegře. Šlo jmenovitě o výběžek Jabal Ahmar v Hegře, který byl pojmenován po ikonickém pískovci s červeným odstínem. Celkem se v této hrobce nacházejí ostatky asi 80 lidí.

Hinat byla pohřbena spolu s různými předměty – včetně šperků, keramiky a bronzového zrcadla. Jednalo se o ženu ve věku mezi 40 a 50 lety, vysokou asi 1,6 m. Povaha jejího pohřbu naznačovala, že měla zhruba střední sociální status.

Objev přináší nové světlo do historie Hegry a nabatejské civilizace. Navzdory tomu, že jde o jedno z nejvýznamnějších archeologických nalezišť v Saúdské Arábii, byla Hegra vzhledem k odlehlosti a obtížné dopravní dostupnosti dosud poměrně málo studována.

Výzkumníci doufají, že tento objev i rekonstrukce obličeje zvýší zájem a investice do studia a ochrany kulturního dědictví Saúdské Arábie, které bylo dlouho přehlíženo.

Obličej ženy Hinat byl rekonstruován pomocí pokročilých forenzních technik. Jeho rysy naznačují, že byla nabatejského původu. Digitální model ženské lebky byl vytvořen pomocí počítačové tomografie (CT), která umožnila podrobnou analýzu kostní struktury obličeje na základě ostatků.

Tento 3D model byl dokončen v červenci 2020. Fyzická replika lebky pak byla vytvořena pomocí metody tisku z 3D modelu (s použitím 3D tiskárny). Použitým materiálem repliky byl křemík. Replika lebky Hinat byla posléze vystavena v uvítacím centru Hegra ve městě Al-'Ula.

Vzhledem k tomu, že v nabatejském umění nebyly objeveny téměř žádné obrazy a zachovalo se jen velmi málo lidských pozůstatků, museli specialisté využít pečlivou kombinaci profesionální strohosti a umělecké interpretace, aby odvodili podobu řady Hinatiných rysů, jako je barva očí, odstín pleti či počet vrásek. Stejně tak, jaké oblečení nosila a jaký byl styl jejích šperků nebo ozdob.

Forenzní sochař Philippe Froesch uvedl, že nejdříve použili každý útržek vědeckých poznatků, než se do hry dostalo umění. „Vytvořili jsme subjektivní portrét pomocí již existujících dat,“ řekl doslova.

Froeschovým úkolem bylo vytvořit počáteční počítačový obraz Hinat. Proto spolupracoval se soudním patologem Philippem Charlierem, aby upřesnil detaily její tváře. CT lebky pak odhalila známky chronické osteoartrózy a dokonce i stopy infekčního onemocnění v zubech, což bylo třeba vzít v úvahu při tvarování jejích úst.

Froesch také použil technická data o muskulatuře obličeje a o tloušťce kůže k rekonstrukci Hinatiných rysů do nejmenších detailů, přičemž pečlivě upravil jednotlivé řasy a kožní póry.

„Vždy existuje okamžik, který je velmi dojemný – když počítačem ‚otevřete‘ víčka modelovaného subjektu. Najednou vidíte oči toho člověka, jak se na vás dívá. Je to jakýsi druh dialogu, velmi intimní okamžik,“ přiznal Froesch.

Poté předal štafetu Ramónu Lopezovi, biologovi a sochaři specializujícímu se na vytváření naturalistických reprodukcí lidí a zvířat. Lopez a jeho tým použili stereolitografii – průmyslovou 3D tiskovou techniku využívající pryskyřice v jednotlivých vrstvách – k vytvoření řady forem, které nakonec posloužily k vytvoření finální křemíkové busty Hinat.

Ne každý vědec je však přesvědčen, že objev pozůstatků Hinat a rekonstrukce jejího obličeje jsou korektním posunem v oblasti znalostí o životě a kultuře Nabatejců. Např. Laurence Hapiot, archeolog z Technické a přírodovědecké univerzity krále Abdalláha v Saúdské Arábii, na Twitteru uvedl, že analýza ostatků a rekonstrukce obličeje Hinat byly doprovázeny „nevědeckou interpretací“.